Ještě dva týdny a "tento šílený prosinec" začne. Meteorologové předpovídají sníh až do nížin, kuřáci venku už směšně funí a vyfukují každým dnem bělejší oblaka kouře, tváře lidí se už skrývají hluboko za límcem. Sedím tady u počítače a přemýšlím...
.... Analyzuji, plánuji, jak strávím poslední měsíc a tentokrát opravdu někam do tepla, kde rostou palmy a z nebe létají kokosy.
Aniž bych si stěžoval, vím, že někteří z vás už viděli první sněhové vločky a mnoha lidem už je z toho docela špatně a děti už zpívají tu písničku o zimě
bílá v zimě. Vím, že teplé dny jsou pryč, alespoň prozatím, a vím, že se vrátí, ale běhá mi mráz po zádech...má mi mráz po zádech už jen při pomyšlení na to, jak je venku větrno a mrazivá zima. Neexistuje způsob, jak se dostat ze všech dek, které mě obklopují, neexistuje způsob, jak si svléknout teplé ponožky a teplé pyžamo. Celá moje teorie o relativitě chladu je postavena na hlavu, když vidím svou sestru v krátkých rukávech, bez teplého svetru a ponožek.
#174 City Magazine – OD 18. LISTOPADU DO 2. PROSINCE podle Magazín města
Přečtěte si celý úvodník v tištěném vydání #174.
