"Michael Jackson si také objednal našeho plyšového medvídka," řekla přátelská mladá dáma a položila velkou plyšovou hračku na židli s dlouhým dřevěným stolem. "Vše vyrobené ručně, některé na zakázku a vše vyrobené s velkou láskou."
Den jsme strávili v malém městečku Sonneberg, kdysi hlavním městě hraček na světě. Kdybychom to neřekli všichni jedním hlasem, nevěřil bych, že před pár desítkami let toto malé město vyrobilo až 20 % všech hraček na naší planetě. Dodnes je ve městě univerzita pro výrobce hraček a ještě dnes je každý obyvatel alespoň nějak spojen s tím prvním plyšovým medvídkem, porcelánovými panenkami nebo dřevěnými koníky. A byl by hřích opustit město bez návštěvy jednoho z nejvýznamnějších muzeí hraček. Hm, muzeum. To si většinou říkáme, když vkročíme před velké, vlhké a prachem páchnoucí domy. Tentokrát jsme si ale opět dovolili sledovat dětskýma očima a ponořit se do hry těch, kteří si místo hraní s iPadem mohli užít hraní s dřevěnými, těžko pohyblivými panenkami a vratkými tříkolkami. Naštěstí nás sluníčko provází už třetí den a na idylických silnicích Thüringenského lesa se po střeše našeho auta míhají dlouhé odpolední stíny vysokých smrků.
Prozkoumáváme Německo a dáme mu šanci ukázat se ve svém nejlepším a nejpohostinnějším světle.
Přečtěte si další díly cestopisu:
#1 Toy road / #2 Toy road / #3 Toy road / #4 Toy Road