Co se stane, když zamilovanost a intenzivní emoce, které nás na začátku vztahu ovládly, postupně vysychají? Je to známka toho, že se láska pomalu vytrácí, nebo jde jen o přirozený přechod ve vztahu? Je možné, že jsme se zamilovali do iluze, která je nyní rozptýlena?
Jak porozumět této fázi, kdy se emoce stávají méně násilnými a jak to ovlivňuje náš vztah, kdy zamilovat se jde? Jak se city postupně vytrácejí, vyvstává otázka, zda láska vyprchala, nebo tu nikdy nebyla?
Zamilovat se přináší vlna euforie, intenzity a vzrušení, které nás dočasně přemůže. Ale jako všechno v životě, ani tento pocit nemůže trvat věčně. Když začne mizet, je nám smutno. Energie, která nás poháněla, ubývá a pocit, že láska možná vyprchává, sílí. Ocitáme se tak ve chvíli osamění, mrazení realitou, která už není tak atraktivní.
Ale realita není vždy chladná a temná. Prostě je to, co to je. Pokud jsme se odevzdali iluzím a zahřáli se jimi, musíme čelit tomu, že iluze dříve nebo později odfoukne.
Proč? Protože emoce nejsou láska. Nejsou ani jeho podstatnou součástí. Tyto pocity souvisejí spíše se zamilovaností, která nakonec přejde. Proto je zklidnění těchto pocitů také v jistém smyslu léčivé. I když tato zkušenost může být nepříjemná a zneklidňující, má svůj účel.
Znamená tedy zamilovanost konec lásky?
Jak pocity pomalu mizí, můžeme se ocitnout ve stavu nejistoty. Nastupuje apatie a zoufalství. Začínáme pociťovat menší touhu do vztahu investovat, pochybnosti o společné budoucnosti jsou stále běžnější.
Zajímalo by nás, jestli můžeme udělal chybu, zda emoce, které jsme investovali, byly špatné. Unavuje nás úsilí, které vztah vyžaduje, a zároveň začínáme být cyničtí ohledně toho, co přinese budoucnost. Je to také jasné znamení, že emoce ustupují a je čas čelit realitě.
Snížení emocí vede k horší komunikaci
Výměny mezi partnery se stávají rutinou a ztrácejí hloubku. Postupně začínáme utíkat od hlubokých rozhovorů a méně se stýkáme. Cítíme nespokojenost, ale nemůžeme určit příčinu. Místo toho, abychom o svých pocitech s partnerem mluvili, necháváme si je pro sebe. Toto postupné stažení může vést k frustraci a zášti.
Emocionální vzdálenost se může projevit i ve fyzické vzdálenosti
Když se citově vzdalujeme, může se to projevit i fyzicky. Sex se stává méně častým, náklonnost klesá. Fyzická vzdálenost je jasným znakem uklidnění emocí.
Vynaložíme více úsilí (nebo to vzdáme)
Konflikty mohou vznikat jako pokus o řešení problémů, ale zároveň mohou eskalovat kvůli neustálému napětí, kritice a negativitě. Snížení emocí často vede k druhému typu konfliktů, které nepřinášejí konstruktivní řešení. Někdy prostě přestaňme investovat energii do sporů. To pramení z menšího zájmu a přesvědčení, že už nemáme energii na řešení problémů. Když se konflikty stanou přítomnějšími než pocit spojení, a když konflikty dokonce ustanou, jasně to ukazuje, že jsme se vzdálili. To je známka toho, že nastal čas brát situaci vážně.
Uklidnění emocí a touha po svobodě
Začneme přemýšlet o tom, jaké by to bylo být sami, a začneme se dívat na ostatní lidi jako na potenciální partnery. To je zcela přirozená reakce, když hledáme nové možnosti. To nemusí nutně znamenat konec současného vztahu, ale vyjadřuje naši touhu prozkoumat nové cesty.
Partner nám čím dál víc leze na nervy
Ty vlastnosti, které nás dříve přitahovaly nebo nebyly otravné, se nyní stávají dráždivými. To se může projevit tím, jak chodí, směje se, jí nebo jinými zvyky. Často je to důsledek nevyjádřené nespokojenosti, nedostatku citové blízkosti a většího odstupu.
Znamená uklidnění emocí konec vztahu?
Když si všimneme, že pocity postupně mizí, je důležité pochopit, že jde o přirozený proces po období zamilovanosti. Není třeba nikoho obviňovat, ani sebe, ani partnera. Tento stav nás může vést k úvahám o konci vztahu, protože toto zklidnění může povzbudit k vážnému zamyšlení.
To však nemusí nutně znamenat konec všeho. Musíme posuzovat naši vzájemnou kompatibilitu, hodnoty a cíle v dlouhodobém smyslu. To nás nasměruje k tomu, zda o vztah stojí za to bojovat a zda je možné z tohoto klidu vytvořit pevný a láskyplný vztah.
