Někdy ticho mluví hlasitěji než slova. Někdy odpověď spočívá ve všem, co nebylo řečeno, a následuje vše, co nebylo vykonáno. Někdy nevyřčená slova umlčují pochybnosti více než slova vyřčená.
Někdy lidé dávají najevo, kdo doopravdy jsou a co pro ně znamenáte tím, že nic neříkají. Někdy je jejich mlčení odpovědí na váš zmatek a otázky.
Lidé touží po komunikaci a chtějí od ostatních slyšet, co pro ně znamenáme. Odpovědi na otázky, proč odešli, proč nám ublížili. Chceme, aby nám bylo řečeno, co jsme udělali špatně. Potřebujeme uzavření.
A někdy jen chceme, aby naslouchali, řekli jim, proč jsme nemohli zůstat nebo proč jsme řekli, co jsme řekli.
V moderní době tomu tak ale není. Toto období učí lidi zamést slova a pocity pod koberec, jít dál a dělat, že se nic nestalo. Už nepřikládají význam slovům a jejich hodnotu pro lidi.
V těchto časech nevyřčené mluví za vše. Lži. Porušené sliby. Smyšlené příběhy. Tajemství, která odhalují. A najednou si uvědomíte, že jste toho člověka nikdy pořádně neznali, nebo že jste znali jen jednu z jeho masek.
Nemáte slov, nemůžete mluvit, nemůžete pochopit, co se stalo. Nemůžete uvěřit, že jste byli manipulováni někým, komu jste slepě věřili. Najednou si přejete, abyste mohli vzít zpět každé slovo, které jste kdy řekli, jednoduše proto, že si to nezasloužili.
Možná tvé rty mluvily pravdu a ty jejich byly plné lží a výmluv. Možná jste se jim emocionálně otevřeli, protože jste jim věřili. A možná jste se rozhodli vidět v nich to nejlepší, když se oni rozhodli vidět – to nejhorší ve vás.
Jste jen člověk, který následuje své srdce.
Není to vaše chyba, že lidé, které potkáváte, nejsou na stejné vlně, a není to vaše chyba, že stále nejsou dostatečně zralí, aby uspokojili vaše emocionální potřeby.
Někdo kdysi řekl, že začátek málokdy odhalí skutečné barvy, ale konec o něm říká vše.
Ať je to vaše odpověď na ticho, ať je to vše, co potřebujete vědět, protože to, co zůstalo nevyřčeno, vám někdy řekne více než tisíc slov.
