Je zajímavé přemýšlet o tom, jak se z lidí, kteří pro nás kdysi znamenali vše, najednou stávají nic. Jak se učíme zapomínat. Jak se nutíme zapomenout. A jak čas vkládá do našich životů další lidi. Je opravdu tak jednoduché vymazat ze svého života člověka, který pro vás kdysi znamenal všechno?
Jak se mohou stát znovu cizinci? Cizinec, jako by se nikdy neznali. Je opravdu tak jednoduché proměnit člověka, kterého jste milovali, v cizince? Člověk, který znal váš každodenní život, vaše chyby, vaši zranitelnost, vaši nahotu?
Zůstanou vám vzpomínky. Vždy budou ty společné chvíle. Vzpomínky, které zůstaly vtisknuté do míst, která jste spolu navštívili, a věcí, které jste řekli, vše, co zůstane.
Opravdu někdy zapomenete na všechny první společné chvíle, intimitu? Stávají se z vašich výročí opět běžné dny v roce? Na věci, které jsi udělal, a na sliby, které jsi dal? Ignorujete je, protože prostě není jiná možnost?
Vaše mysl vám říká, abyste i nadále žili bez nich, a nutí vaše srdce, aby je následovalo. Je to opravdu tak snadné?
Věřím, že když někoho miluješ, buď ho miluješ navždy, nebo jsi ho nikdy nemiloval vůbec.
Rozchod samozřejmě vytváří rány, které si navzájem zanecháváte, někdy hluboké, a bojíte se rizika, že do nich znovu spadnete.
Nechce se mi věřit, že společné chvíle se prostě vymažou. Stisknete klávesu delete a žijete dál, jako byste včera někoho nemilovali, ale dnes už neexistují.
Každý je středem svého vlastního vesmíru. Pokud se srazíte s jiným, může vás to zničit, změnit, posunout. Někdy se sejdete jako jeden, jindy se rozbijete na tisíce kousků.
Bude váš vesmír ještě někdy zahrnovat osobu, která udělala trhlinu ve vašem srdci? Nikdo neví. Bude někdo odpovídat profilu osoby, kterou jste milovali? Nevím.
Najdete duše vyrobené ze stejných věcí jako ty vaše. Najdete si partnery, přátele a máte pocit, že byste nikdy nemohli být od sebe. Čekáte, až se jiný vesmír srazí s tím vaším, abyste změnili to, co sami nemůžete udělat.
Až po bouřce si uvědomíte, že jen ta se vždy uklidní a že hvězdy vidíte jinak. Nikdo neví, čí troska může způsobit vaši bolest a která se stane láskou.
Všichni začínáme jako cizinci, a pokud je to možné, nestaňme se cizinci.
