Rozhovor: Booka Shade - Ne, není to sbohem

Je to deset let, co vydali své přelomové album Movements. Co cítíš?
Loni jsme vlastně Movements oslavili, album vyšlo na podzim. Zároveň jsme měli poměrně dost velkých vystoupení, mimo jiné na festivalu Sonar v Barceloně. Byla to naprosto skvělá zkušenost, lidé nám dlouho říkali, abychom znovu vydali toto album, protože pro ně opravdu hodně znamená. Skladby z tohoto alba stále zaznamenávají pozitivní ohlasy. Podívali jsme se na vše, co jsme za těch deset let udělali, a udělali si určitou reflexi. Na hudbu jsme se nedotkli, album je pro nás stále aktuální tak, jak je. Je pravda, že vzniklo několik velmi, velmi dobrých remixů. Zdá se, že jsme uzavřeli kapitolu, tomuto žánru hudby se věnujeme deset let, je čas na změnu.

Když už jsme u těch změn, poslední album Galvany Street tak trochu ukončuje váš milostný románek s techno hudbou.
Chtěli jsme to udělat už dlouho. Ale to neznamená, že už nebudeme hrát nebo produkovat techno hudbu. Je to jakýsi experiment, který jsme dělali společně s Craigem Walkerem (op. p. ex-zpěvák kapely Archive). Vždy jsme chtěli vytvořit album společně s hudebním skladatelem, kterého více přitahuje psaní písně, skutečné písně a ne jen techno soundu. Proto je to pro nás přirozený vývoj. S Craigem jsme se potkali ve studiu před rokem a půl a začali jsme tvořit, ale naším záměrem zpočátku nebylo udělat album, to přišlo přirozeně. S technem jsme se nerozloučili, chtěli jsme prostě něco jiného. A to jsme udělali s Galvanyho ulicí.

Galvanyho ulice se tedy zrodila opravdu spontánně…
Je to tak, nic jsme neplánovali. Chtěli jsme méně „knižní“ zvuk, něco úplně jiného. Když jsme viděli, co Craig dělá, aby jeho texty byly trochu temnější, přirozeně jsme se vydali tímto směrem. A když jsme v určitém okamžiku viděli, co bylo vytvořeno, měli jsme album. Samozřejmě vzniklo několik písní, ale rozhodli jsme se jen pro těchto deset. Co mohu říci, přešli jsme na temnou stranu. (smích)

No, nepřipadáš mi tak tmavý. Ale věřím vám, že toto album bylo nevyhnutelné. Už track Charlotte z roku 2008 měl o něco větší temnotu...
Je to pravda, proto Charlotte po dlouhé době zase hraje. Protože to prostě sedí. Jak jsme již řekli, vývoj byl opravdu přirozený. Měli jsme jen dvě pravidla: nechtěli jsme znít stejně jako na albu EVE a nechtěli jsme znít tech/house. I tvorba samotného alba byla snadná a ne jako u EVE, kde jsme prošli dlouhým a velmi bolestivým procesem.

PŘEČTĚTE SI VÍCE: ROZHOVOR: TRENTEMØLLER – HUDEBNÍ VISIONÁŘ STOJÍCÍ PEVNĚ NA ZEMI

Jaká je reakce od vašich největších následovníků?
Prý jim to připomíná náš debut Memento. Tam jsme experimentovali s hudbou a měli temnější zvuk.

Na albu se podílel i Mark Plati, hudební producent a veterán, který spolupracoval mimo jiné s Davidem Bowiem, Princem, Lou Reedem, The Cure... Je to také důvod tak odlišného zvuku?
S Markem jsme se seznámili přes Craiga, pak následovaly konverzace přes Skype. Co si budeme povídat, typické americké pozitivum. Do skladeb, na kterých pracoval, přidal něco ze svého vlastního stylu mixování. A jeho práce se nám moc líbila. Pro nás to byla také příjemná změna, protože jinak se vždy mícháme, všechno si děláme sami a chtěli jsme to tímto albem změnit. Tento poslední krok ve stvoření, který může být velmi bolestivý. Než je skladba opravdu hotová, může to trvat týdny, měsíce a je to pro nás neskutečně nervy drásající.

Jinak Plati není jediný, kdo spolupracuje s různě zvučnými jmény ve světě hudby. Vy dva jste na minulém albu spolupracovali i se slavnými hvězdami. Craig už byl zmíněn, pak je to člen islandské kapely GusGus, Urður. Jak je chytili?
S GusGusem jsme se potkali před spoluprací s Urðurem, ale osobně jsme se s Urðurem nesetkali až do samotné spolupráce. Craig má svůj ateliér ve stejné budově jako my. Přestěhoval se z Dublinu do Berlína. Představili nás a tady se zrodila tato spolupráce.

Otázka, kterou si prostě musím položit. Jaké to je hrát s legendami jako Depeche Mode? Tuto možnost již měli.
(Smích). Byla to skvělá zkušenost. Hráli jsme s nimi dvakrát, jednou v Berlíně a jednou v Tel Avivu. My sami patříme mezi jejich fanoušky, jsou také jedním z důvodů, proč jsme začali s muzikou. Byli opravdu milí, celý jejich tým. Měli jsme problém s naší „mašinérií“ v Tel Avivu, chyběl jeden malý, ale zásadní kus vybavení a byli okamžitě připraveni pomoci. Během našeho vystoupení v Tel Avivu stála moje žena (manželka ap. Arna) u jeviště a měla to štěstí, že viděla do zákulisí, kde mohla sledovat polonahého Davea Gahana. Myslím, že si dokážete představit, kde byla její pozornost. (smích)

No, vím, kde by byl můj. (smích) Když se vrátím k vaší hudbě, jaký je váš postoj k dnešní techno scéně a DJs? Považujete se za součást berlínské techno scény?
Jsme spojeni s Berlínem, kde jsme mimo jiné založili náš label Get Physical, ale nikdy jsme se nepovažovali za „berlínskou kapelu“. Začali jsme ve Frankfurtu, pohybovali jsme se po světě a také nepředstavujeme typický berlínský zvuk. Vidíme se jako Evropané, můžeme-li to tak nazvat. Nejsme spojeni s jedním městem, protože jsme opravdu neustále v pohybu. Samozřejmě jsme součástí DJ scény, kde máme studio, které je v centru Berlína, znovu a znovu se setkáváme s dalšími DJs a producenty, jako je Martin Eyerer, takže máme vždy aktuální informace o tom, co se děje . Ale do klubů v Berlíně už tak často nejezdíme.

Co přináší budoucnost? Pokračujete spontánně?
Momentálně probíhá turné, kde představujeme nové album společně s Craigem, a festivalové léto, kde se představíme. Už také pracujeme na novém materiálu, kterým by mohla být nová Yaruba, se kterou by se mohla vrátit do klubů.