Rozhovor s Bernardem Župankem: Debaty na záchodě

Tématem letošního ročníku Světlobna guerilla, jehož součástí je i představení Staniščna shepetanja, je Světlá budoucnost. Splňuje také příslib veřejné debaty?
Podle toho, jak byla premiéra, si to rozhodně myslím. Odezva byla velmi dobrá, my našeptávači jsme měli napilno, a pokud to naznačuje budoucnost obecné veřejné debaty, není se čeho bát.

A co bezohlední intelektuální pracovníci? Už nebudou muset ,,prostituovat''?
Na tuto otázku se mi těžko odpovídá, ale naše vystoupení je příležitostí k zamyšlení nad tím, jak moc je oceňována intelektuální práce. Osobně si myslím, že intelektuální práce není příliš ceněna a nemám pocit, že by se situace zlepšovala.

Vzhledem k tomu, že akce Toilet Whispers se konala v rámci festivalu Light Guerrilla; jaké je spojení mezi šepotem a světlem?
Světlo je integrováno do technické části představení, konkrétně na toaletách jsou umělecké sochy umělců Marka A. Kovačiče, Andreje Štulara a Zorana Srdiće Janežiče. Světlo se uvnitř každé toalety používá jinak. V retro interiéru jedné toalety vytváří intimní atmosféru, jinde silné neonové světlo zdůrazňuje moderní interiér a římskou toaletu osvětlují olejové lampy. Světlo zde není tak výrazné jako na jiných akcích festivalu, ale rozhodně vytvářejí inspirativní a pohodovou atmosféru, která debatu zasazuje do určitého kontextu.

Toalety jsou v naší společnosti vnímány jako kontroverzní tajné prostory. Proč je představení umístěno v takovém prostorovém rámci?
Inscenace autorů Zorana Srdiće a Jane Putrla Srdić bere přesně tuto konotaci s toaletami jako výchozí bod. Toalety nejen v naší společnosti, ale obecně, i když cestujeme, jsou často něčím jiným, než na co jsme zvyklí, co nás svým způsobem fascinuje. Stejně jako například kuchyně a zvyky cizích národů. Na druhou stranu představení Toilet Whispers bere jako výchozí bod římské veřejné toalety. Letos slavíme 2000 let od Emony a jejich veřejné toalety jsou dnes předmětem intenzivního zájmu, kdy je chození na toaletu intimní záležitostí.

Můžete nám jako odborník na římské období v muzeích a galeriích města Lublaň přiblížit římský koncept socializace na toaletách?
Dnes nám připadá zvláštní, nepohodlné a neuvěřitelné, že na těchto záchodech vykonávalo potřebu několik lidí současně a nebylo jim to nepříjemné. Tento čas dokonce využili ke krátké debatě. Římané měli samozřejmě i své soukromé toalety, které spíše připomínaly moderní. Byly tmavší, nezdobené a opravdu to nebylo místo, kde by člověk chtěl trávit více času. Byly vybaveny jednoduchou deskou s otvorem vedoucím k odtoku. Veřejné toalety byly naproti tomu poměrně luxusní, zasazené do dlážděných ploch se zdobenými zdmi. Sedací desky byly buď kamenné, nebo dřevěné, s vyřezanými otvory a pod nimi obvykle tekla tekoucí voda, která spláchla splašky. K utírání byly návštěvníkům poskytnuty mořské houby přivázané k dřevěné tyči, kterou hygienicky ukončili návštěvu toalety.

Probíhá debata mezi návštěvníkem a intelektuální prostitutkou před veřejností, nebo jde o intimní událost při představení Staniščne Šepetanja?
Návštěvníkům jsou na akci k dispozici tři toalety, které jsou vlastně uzavřeny dveřmi, aby uvnitř vznikla intimita mezi intelektuální prostitutkou a jejím klientem či klienty. Jednu intelektuální prostitutku může navštívit několik zákazníků současně. Výchozím bodem jsou tak nějak tři čtyři lidé, takže debata se odehrává v úzkém kruhu. Zážitek, který jsme na vernisáži měli, byl velmi příjemný, uvolněný, debaty plynuly.

Jaká je odezva publika? O jakých tématech s vámi vaši ̋klienti˝ chtěli debatovat?
Odezva publika byla velmi dobrá. Přišlo mi zajímavé, že organizátoři nabízejí možnost rezervace intelektuálních prostitutek, lidé tuto možnost rádi využili a schůzky si rezervovali předem. Témata debat se velmi lišila, podle toho, co jednotlivé intelektuální prostitutky nabízely – představení se účastní archeologové, antropologové, umělci, kurátoři, kunsthistorici atd. Lidé se mnou chtěli mluvit o představení samotném a jeho smyslu, o Emoně, římské říši, o prostituci v římských dobách. Debaty se vyvíjely zcela nečekanými směry, například jsme se skupinou cizinců diskutovali o aktuální politické situaci v našich zemích.

Jak je vaše služba placená?
Vybírali jsme dobrovolné příspěvky, které měly být v souladu se spokojeností zákazníků. Každá z intelektuálních prostitutek měla samozřejmě svého pasáka, který řídil obchod s klienty. Návštěvníci byli požádáni, aby vyjádřili svou spokojenost nějakým způsobem na škále od dvou do dvou set eur. Lidé byli spíše nakloněni spodní hranici, ale my jsme to brali spíše jako vtip a experiment a zároveň jsme trvali na placení, protože to je nezbytnou součástí prostituce intelektuální práce.