Rozhovor: Trentemøller - hudební vizionář stojící nohama pevně na zemi

Andersi, někde jsem četl, že je pro tebe mnohem snazší vytvořit temnou, melancholickou hudbu a že větší výzvou je její opak - tedy veselá, veselá hudba. Proč, kde je důvod?
Vytvořit hudbu nebo album, které mě primárně uspokojí, pro mě není nikdy nejjednodušší. Melancholická, temnější hudba má více vrstev, má mnohem více emocí, se kterými se dokážu ztotožnit. Má to pro mě i terapeutickou hodnotu, protože psaní hudby mi pomáhá vyjádřit určité emoce, které jinak nedokážu. A i když natočit temné, melancholické album vypadá jako více práce, je to také úleva. Je zdravé čelit emocím.

A kam se ve vší té záplavě emocí vejde vaše nové album Fixion?
Fixion přirozeně navazuje na mé první album (op. a. The Last Resort) a myslím, že je to moje nejlepší album. No, je to také proto, že nejlépe odráží můj současný život, bod, ve kterém se nacházím. Mimo jiné na tomto albu používám prvky hudby a estetiky, na kterých jsem vyrostl, ale zase jsem nechtěl, aby album vyznělo příliš nostalgicky. Chtěl jsem, aby album hledělo do budoucnosti, a pak znovu, aby bylo dostatečně osobní. Že navzdory tmě existuje nějaké světlo, nějaká naděje. Třeba skladba Redefine, která sama o sobě není cool, ale má oživenější tempo.

Na posledním albu spolupracujete s umělci a zpěváky, jako je zpěvačka Savages Jehnny Beth. Podle jakého klíče jste je vybírali?
Se zpěvačkou Marie Fisker jsem spolupracoval už na předchozím albu. Její hlas prostě dokonale odpovídá mé hudbě. A na tomto albu by to měla být ona, kdo zpíval všechny vokální party. Ale bylo to v té době, kdy mě Savages požádali, jestli bych nemohl namixovat jejich nové album. Tak jsem potkal Jehnnyho Betha, rychle jsme se spojili a představa jediného zpěváka byla jako blesk pryč. Jehnny, který mi v mnohém připomíná Marii, má trochu energičtější vokály, zatímco Marie je zasněnější. S Jehnnym jsem nahrál dvě písničky za dva dny, což je poměrně rychlé.

Je to poprvé, co byl váš hlas na albu. co k tomu vedlo?
Byl to výsledek okolností. Bylo pozdě v noci a já se neodvážil zavolat žádnému z vokalistů. Tak jsem skočil přímo do sebe. Nejsem dobrý zpěvák, ale byla to docela jednoduchá písnička – jen dvě věty. Píseň tak na albu zůstala. Jsem od přírody dost stydlivý, nenechte se zmýlit, ‚valit se‘ před davem tisíců není problém, ale mikrofon... předvést tuhle píseň naživo bude určitě opravdová výzva. To je také důvod, proč bych nikdy neudělal skladbu, kde musím celou cestu zpívat.

Někdy si říkám, co se tím novým albem snažíte vytvořit. Jaký je váš tvůrčí proces? Při poslechu vaší hudby mám často pocit, že cestuji různými (emotivními) krajinami.
Hudbu dělám v podstatě pro sebe. Když to píšu, nikdy si nemyslím, že to někdy představím široké veřejnosti. Těžko se to popisuje, ale když neumím dělat hudbu, šílím, jsem hodně neklidná. Je to můj způsob vyjadřování, ale to neznamená, že není občas vyčerpávající. Hudba je síla, která mě žene vpřed, a já nechci žádné hranice. Nechci, aby mi někdo říkal, jaká by moje hudba měla být, jaké emoce by měla vyjadřovat, a proto mi moje hudba často připadá jako určitý druh cesty. Jiné nálady, jiné atmosféry, jiné emoce... To je také nejčastější výtka. Příliš mnoho stylů, lidé nemohou moji hudbu zařadit do nějaké škatulky – je to elektronická hudba nebo indie. Ale já si s tím hlavu nelámu. Hudbu tvořím sám ze sebe a proto mám vlastní label. Nade mnou nejsou žádní šéfové, kteří mi diktují, co mám tentokrát vytvořit. A i když se na konci dne album neprodává tak, jak byste chtěli, nic se neděje. Nedělám hudbu pro peníze. Tohle je moje dítě a nesčetněkrát to přinesu živému publiku, takže to musí znít dobře a musí se mi to líbit.

PŘEČTĚTE SI VÍCE: Rozhovor - Loui Ferry: Za každým povedeným účesem... stojí Loui!

A co vizuální obraz? Stále se o ni stará módní návrhář, který byl také vaším bubeníkem?
Aktuálně se o to stará švédský umělec Andreas Emenius, který připravuje pódium a má na svědomí i obal alba Fixion a poslední tři videoklipy. Líbí se mi, že máme určitý vizuální obraz hudby, něco, co k ní patří, ale nekrade pozornost. Pořád chci, aby byla středem zájmu hudba a koneckonců je na pódiu pět umělců, to je docela dost 'akce'. Příliš často se ztrácíme v některých vizuálních obrazech a vůbec neslyšíme hudbu. Stejné je to s videoklipy, které, upřímně řečeno, nemám moc rád.

Vaše hudba má určitou filmovou kvalitu. Inspirujete se také ve filmech? Chápu, že jste velkým fanouškem Davida Lynche…
Je to pravda. Docela vtipné, vlastně... Filmy pro mě nejsou zrovna inspirací. Pokud je používám, používám je podvědomě. Přemýšlím o vizuálu až po dokončení hudby. Lidé by měli zavřít oči a nechat hudbu jít. Mohli si tak vytvořit vlastní obraz hudby a nechat se vzít tam, kam je hudba zavede. Uvědomuji si, jak důležitá jsou hudební videa, a nakonec chci být toho součástí, protože hudební videa mohou být umění sama o sobě a ne jen něco, co vytvoříte vedle hudby.

Býváte někdy před vystoupením nervózní? Říkáš, že se stydíš...
jsem. Kdybych teď měl jít na rodinnou večeři a měl něco říct před deseti lidmi, propadl bych se k zemi. Dalším příběhem je vystoupení před stovkami lidí. Svým způsobem mě to vzrušuje, rád ukazuji svou hudbu, protože jsem na ni hrdý. Samozřejmě jsem trochu nervózní, ale jsem ochoten tomu čelit. Rád zvu posluchače své hudby do svého světa a sdílím s nimi svou tvorbu.

Když hudbu odložíš trochu stranou, co tě ještě v životě zlepšuje, jaké jsou tvé vášně?
Jednou z mých vášní jsou filmy. Když jsem byl mladší, chtěl jsem být kameramanem. Takže kdybych se nevěnoval hudbě, asi bych se věnoval filmům. Jinak ráda odpočívám, užívám si chvíle, chodím s přáteli na skleničku... Jsem vlastně docela normální. (smích) Nedávno jsem si koupil fotoaparát a začal točit, ale úplně pro sebe. Pokud z toho vzejde něco víc, bude, a pokud ne, je to také v pořádku.

Myslím (a vaši fanoušci teď budou přikyvovat), že jste na své cestě velmi úspěšní. Už víte, kam vás to zavede?
To je, uf... ještě jsem zdaleka neskončil, mám se ještě hodně co učit. Sotva jsem začal zkoumat hudbu. Výzvou je, že jednoho dne budu dost dobrý na to, abych své nápady proměnil v činy. Myslím, že nikdy nedosáhneš cíle, pořád ho posouváš, chceš toho dosáhnout víc, objevovat nové věci... Jsem jako malé dítě v hračkářství. Ale můžu vzít to a to, co takhle? V hudbě je nespočet možností. Jsem velmi sebekritický a to mě žene dál.