"Spimpal" bude auto

Kdy jste se poprvé setkal s tuningem auta?

Auta mě fascinovala odmala a úpravám aut jsem se začal věnovat jako koníčku při studiu strojírenství. Nejprve jsem samozřejmě řešil své auto, protože mě lákalo vymáčknout z něj ještě nějakou „koňskou sílu“.

A pak se zrodila myšlenka mít vlastní dílnu tunerů?

Jak velký flashback se nekonal, protože to byl můj koníček. Dílna, kterou dnes vidíte, vyrostla zcela organicky z mého koníčku. Při sledování tuningové scény v zahraničí i u nás jsem brzy pochopil, že většina našich tuningových nadšenců jezdí pro díly do zahraničí, a tak jsem v roce 2000 otevřel specializovanou prodejnu dílů, které potřebujeme pro přestavby aut. Koncepce tuningu je jinak velmi široká a sahá od doplnění vnějších ozdobných prvků až po úpravy podvozku, výfukového systému a motoru. Vydal jsem se střední cestou a nabízel díly na přestavby sportovních vozů ve svém obchodě, následovala naše dílna.

Je tuning životní styl, vášeň nebo něco jiného?

Vše výše uvedené. Dalo by se také říci, že tuning je jakýsi přístup k motoristickému sportu, protože mnoho lidí chce přestavbami ze svého sériového vozu vymáčknout trochu víc, aby bylo ještě dynamičtější. V každém případě jsme lidé, kteří žijí dynamičtějším životem, v jádru jsme individualisté a auto pro nás znamená víc než jen dopravní prostředek. Je zajímavé, že obliba tuningu ve Slovinsku znatelně stoupla, když se na plátno dostal film Rychle a zběsile. Později tato euforie naštěstí pominula, takže kdo ví, co chce, pustí se do úpravy vozu. Je to pro nás dobré. Je ale pravda, že tuning u nás není příliš rozvinutý, jelikož málo rozvinutý je i auto-moto sport. Obě činnosti jdou ruku v ruce. V zahraničí pravidelně pořádají soutěže pro „víkendové“ závodníky, kde mohou otestovat své upravené vozy.

Jezdíte sám přestavěným autem nebo je kovářova kobyla bosá?

Samozřejmě. Moje beemve je technicky značně upravené, ale je pravda, že exteriér není nijak extrémní. Pak je tu moje silniční kolo, na kterém jsem také upravil pár drobností. A nemluvě o penězích, které jsem "nechal" v prodejně motorkářského vybavení v Gorišce.

Jak vzniká předělané auto, jako se tolik mluvilo o seat leon s dveřmi ve stylu lamborghini?

Připomíná vám to nějakým způsobem zákulisí MTV Pimp my Ride? Většinou s klientem probereme, jaké má přání a kolik peněz má na mysli. Pokud peníze nejsou překážkou, je legislativa, protože ta naše není tak liberální jako např. Americký, co se automobilových přestaveb týče. Tuto černou krásku jsme vyrobili pro Alexe z Črnomlje. Loni v létě nás kontaktoval s přáním udělat z něj „nejhoršího“ lva ve Slovinsku. Po úvodní schůzce jsme zahájili tvůrčí proces. S naším vedoucím dílny Sebastjanem jsme na základě Alexových přání připravili koncept přestavby. Jelikož Alex sám přesně nevěděl, jak a co chce, svěřil mnohá rozhodnutí nám. Ale měli jsme další výzvu – auto muselo být hotové do září, kdy byl naplánován autosalon v Lublani.

Byl Alex spokojený s konceptem?

Ano, takže jsme okamžitě objednali všechny potřebné díly a operace Leon začala. Pro začátek jsme rozšířili karoserii a přepracovali prakticky všechny vnější díly, od nárazníků až po světla, která jsme vyměnili za atraktivnější. Následovala montáž zadních výklopných dveří ve stylu Lamborghini, výměna ráfků a montáž nastavitelného podvozku. Samozřejmě muselo být provedeno mnoho dalších drobných úprav: motor dostal nový sportovní vzduchový filtr, vyměnili jsme výfukový systém, přidali neonové osvětlení podvozku atd. Z hlediska technického provedení nebyla samotná přestavba nijak náročná, ale tlačil nás čas, protože za měsíc jsme museli auto prakticky rozebrat do původní podoby, provést naše přestavby, přelakovat a následně znovu složit to. Aby to bylo ještě "zábavnější", měl jsem v srpnu naplánovanou dovolenou. Přestože přítelkyně moji práci velmi podporuje – chápe, že kluci jsou děti, jen velikost a cena hraček se v průběhu let mění – nebylo by nejzdravější zrušit prázdniny.

A výsledek?

Po přestavbě jsme vůz představili na zmíněném veletrhu v doprovodu dvou dlouhonohých krásek. Alex byl tak nadšený, že se od svého leona prakticky nehnul, což nás opravdu dojalo. Když jsme u remaků, o jakém množství peněz se bavíme?

Řekněme, že jediným limitem je nebe.

Jak trávíš svůj volný čas?

Co je to volný čas (smích)? S přítelkyní to nejraději trávíme na motorce. Téměř každou volnou chvilku využíváme k různým výletům na motorce, nejlépe do teplých míst. V posledních letech jsme procestovali Evropu široko daleko. Nejvíce nás lákají středomořská místa. Ale my jsme pořád v pohybu a naše dovolená se nikdy ani vzdáleně nepodobá týdennímu lenošení na pláži. Taková statika se mi prostě nelíbí. Otázkou ale je, co bude s našimi motocyklovými toulkami, až ten růst někdy v budoucnu přijde. Můj pracovní den už má v průměru 10 hodin. Zřejmě se mým koníčkem opravdu stává práce – kdo ví, jestli je to dobře.

Říkáte, že lidé v tomto byznysu jsou i velcí individualisté – projevuje se to i v jiných oblastech života?

Pro mě to rozhodně platí. Můžu říct, že jsem hédonista – vždyť žiješ jen jednou. Rád jím dobré jídlo, mořské plody mám nejraději. ale nejsem příznivcem drahých restaurací. Mořské speciality si většinou připravuji doma, pokud mi to čas dovolí. Jinak si skoro každou neděli dopřávám kávu a croissant v Le petit v lublaňské Križanke, kde hosté získávají pocit Provence. Na italské jídlo mávám na Piazze. Italský způsob života je mi velmi blízký a uvažuji, že se v důchodu přestěhuji do vesnice na jihu Itálie, kde by teplota vzduchu neklesla pod 20 stupňů Celsia.