Jak je možné, že jsi tady, ale já tě necítím? Proč tvá slova ztrácejí na váhu, i když je slyším? Proč se blízkost mění v odstup, i když mezi námi není ani krok? Když stojíš přede mnou, zdá se mi, že se dívám skrz tebe. Kam jsi odešel, i když jsi nikdy neodešel?
osobní růst
Jak dlouho jsi ochotný čekat? Jak dlouho si budeš lhát? Kdy se konečně sám rozhodneš? Možná jednou...
Některé vztahy končí beze slov. Bez uzavření, bez návratu. Jen prostor, který se stává příliš těsným. Jen srdce, které si už nedovolí čekat. A klid, který přichází, když ho už nehledáte tam, kde už bylo všechno řečeno – i v tichosti.
Ocitli jste se někdy v opakujícím se cyklu randění? Nejdřív jiskra, pak naděje, pak pochybnosti a ticho? Proč se někdy zdá, že všechny slibné začátky vedou ke zklamání?
Máte pocit, že se všechno hroutí? Že už nemáte žádnou sílu? Nehledejte hned odpovědi. Někdy stačí jen stát v klidu. Přiznat si to - je to teď těžké.
Jak se má silná žena loučit? S úctou k sobě samé!
Když někoho milujeme, věříme, že pro nás něco znamená – a že má budoucnost. Život se ale často neřídí pravidly, která si představujeme.
Ve světě, kde rychlost vítězí nad zdravím a „péče o sebe“ je jen dalším #hashtagem na Instagramu, zůstává Japonsko krásnou připomínkou toho, že dlouhý a zdravý život není výsledkem zázračného doplňku stravy, ale každodenních rozhodnutí. A ta Japonci nedělají s obtížemi, ale s respektem ke svému tělu, svému prostředí a svému času – bez stresu, bez přetvářky. Zatímco většina světa se honí za produktivitou, Japonci volí rovnováhu, přírodu a tiché rituály, které dávají jejich dnům řád a smysl.
Probudil/a ses dnes unavený/á, i když jsi se dostatečně vyspal/a? Varuje vás vaše tělo ráno, že je něco v nepořádku? A co duše – je tichá, nebo je plná neklidu? Napadlo vás někdy, že možná nepotřebujete více energie, ale více rovnováhy?
Kolikrát jsi miloval/a někoho, kdo tě nemiloval zpět? Kolikrát jsi to zkoušel/a, dokazoval/a, čekal/a a doufal/a? A kdy jste se naposledy podívali na sebe a zeptali se sami sebe: proč tohle dělám? Proč bojuji za někoho, kdo mě nemůže milovat?
Už jste si někdy mysleli, že láska pro vás už neexistuje? Že sis toho prožil příliš mnoho, viděl příliš mnoho, dostal příliš mnoho?
Naučil jsi mě víc, než jsem kdy čekal/a. Z tvých činů – ne z tvých slov – jsem vybudoval svět, který si teď nesu s sebou. Žádné vysvětlení, žádné instrukce. Prostě s tím, jaký jsi byl/a.