Nemůžeš se schovávat a předstírat, že nejsi zodpovědný za to, co se stalo. Moc dobře víš, že tvé rozhodnutí mělo následky. A nemluvím o ideálech, romantických scénářích nebo požadavcích, které nikdo nemůže splnit. Mluvím o skutečných faktech.
osobní růst
Proč se někdy stává, že někdo, kdo vám vstoupí do života s ranou, není ten, kdo by měl zůstat? Proč vznikají vztahy, které se zpočátku zdají být správnou cestou, ale nakonec se stanou křižovatkou? A jako připomínka toho, že cesta vpřed existuje. Nebyl její láska!
Kdo by si pomyslel, že někdo, kdo zpočátku působí jako ztělesnění tepla, porozumění a pozornosti, se může stát zdrojem nejhlubší vnitřní bolesti? Jak je možné, že vztah, který začíná jako pohádka, končí jako neviditelný boj o vlastní identitu? A proč se rány, které narcisisté zanechávají, zdají být tak osobní, jako by sahaly až k samotným základům sebeúcty?
Někdy žena neřekne, že je naštvaná, protože ji prostě unavuje mluvit nesmysly.
Co to doopravdy znamená milovat někoho? Je to blízkost těl, jiskra v očích, nebo schopnost porozumět nevyřčenému? Jak často si pleteme lásku s porozuměním – a kde se v tomto rozdílu ztrácíme?
Je láska skutečně místem, kde se dvě duše přijímají – zraněné, ale upřímné? Existuje někdo, kdo dokáže přijmout vaše jizvy a nebát se vaší reality? Je možné milovat někoho, aniž byste chápali jeho bolest? To nejsou otázky, které hledají dokonalost, ale pravdu. Pravdu o tom, co znamená stát před jiným člověkem – nahý v duši, bez masky, bez her, prostě se vším, čím jste.
Nevzdávej to. Ještě máš před sebou dlouhou cestu. Někdy se život zastaví bez varování.
Nikdo tě nepřipraví na to, jak moc můžeš milovat někoho, s kým nikdy nebudeš sdílet svůj každodenní život. Nic tě nepřipraví na okamžik, kdy si uvědomíš, že ten cit nestačí. Že život není vždy na tvé straně. A že osud, pokud vůbec existuje, je někdy tichý.
Proč máme pocit, že musíme všemu porozumět, než si dovolíme cokoli cítit? Můžeme věřit svému srdci, když naše mysl stále hledá důkazy? A je strach skutečně opakem lásky – nebo snad jeho nevyhnutelným pozadím? A co emoce?
Někdy největším nebezpečím není to, že nás někdo opustí – ale to, že zůstaneme tam, kde pomalu umíráme. A proč se bojíme ztráty těch, kteří nás ve skutečnosti ztratili už dávno?
Ať chceš nebo ne, musíš jít dál.
Už jste se někdy přistihli, že se pořád dokola zabýváte něčím nepříjemným? Proč dobré myšlenky tak rychle mizí, zatímco ty špatné se vznášejí jako stín, který se odmítá ztratit? Odpovědi zná starověká moudrost původních obyvatel Ameriky.