Vlastně ti nemůžu nic slíbit. Na slibech nezáleží. Nejsou to záruky. Znějí hezky, ale ne vždy jsou realistické.
Sliby jsou jen slova. Slova jsou právě to – slova.
Nebudu ti slibovat, že tě budu navždy milovat a že se nikdy nebudu divit, kam jdeme. Nechci ani tvé sliby. Chci jen činy, které mluví jazykem lásky.
Budu tě milovat svou i tvou minulostí. Nikdy neschovám svá zavazadla. Otevřu kufr a společně se podíváme dovnitř.
Nic neskrývám. Nebudeme se utápět v minulých vztazích, ale ani se o nich nebudeme bát mluvit.
Můj svět se změnil od té doby, co jsme byli spolu. Pokaždé, když nejsi poblíž, cítím, že mi něco chybí, jako bych bez tebe nemohl být naplněn. Vím, že jsem, ale když jsi se mnou, jsem šťastnější. Uklidněno.
Nesetkali jsme se, abychom vás dokončili. V žádném případě. Jste to, co jste. Vystačíte si sami. Vystačím si pro sebe.
Budu milovat všechny vaše stránky – od těch dobrých, špatných až po nejhlubší a nejtemnější zákoutí vašeho bytí.
Chci tě poznat do hloubky, kterou se nikdo nikdy neodvážil prozkoumat. Chci slyšet příběh každé jizvy ve vaší duši. Budu poslouchat tvé ticho a tvé ticho pak promluví více než tisíc slov.
Nikdy tě nebudu omezovat. Nechám tě jít cestou života po svém. A vím, že mě to taky necháš udělat.
Každý jsme nedokonalý sám o sobě, ale společně jsme nedokonale dokonalí. NÁS.
Jsi nejdůležitější součástí mého života. Děkuji, že jsi.
