Žena, která milencům odpouští! Ale! „Lidé zapomínají, ale nikdy neodpouštějí; ženy odpouštějí, ale nikdy nezapomínají." Tohle je pravda!
Žena nikdy neodejde při první příležitosti, pokud opravdu miluje. Neodchází, pokud k muži, kterého má po svém boku, něco cítí. Neodchází, pokud s ním chce budovat budoucnost. Také, když začne mít pocit, že její muž je chladný, lhostejný, nezaujatý...
Tehdy žena odpouští a snaží se věci změnit, aby ho vyprovokovala k akci. Jednou, dvakrát... ale nikdy to nedělá donekonečna. Protože přijde den, kdy přestane dávat svou duši za oba, je rozčarovaná a jediné, co chce, je vlastní svoboda. V tu chvíli ji už nepoznává, je prostě příliš zvyklý sledovat, jak bojuje sama za oba.
Milující manželka trvá na tom, aby se věci pohnuly kupředu. Bojuje o jeho lásku, protože svého milého nemůže jen tak opustit. Zajistí, aby v bitvě nebylo nic ztraceno, odpouští, protože chce vidět jeho výčitky a změnu.
Odpustí i podruhé. A také potřetí, až se z toho stane zvyk.
Jednoho dne se ale zastaví a uvědomí si, že problém není v její lásce, ale v jeho lhostejnosti. Pak přestane milovat. Pak odejde.
Nemůžete odpouštět donekonečna, i když vás nedostatek odpuštění přivede ke konci. Někdy je to tak lepší. Když nevidíte reakci z druhé strany, když se veškeré vaše úsilí ztrácí v jeho výmluvách, nepodložených a nesmyslných, když každý den brečíte, protože nevíte, jak tento vztah vyřešit, pak přestaňte. Zasloužíš si víc.
Žena, která miluje, odpouští. Ale žena, která příliš odpouští, přestává milovat...