Závist je tisíckrát horší než hlad, protože je to duchovní hlad. - Miguel de Unamuno
Jsou to toxické, negativní emoce, které člověka činí zahořklým a nešťastným. Otráví jeho srdce a duši. Takový člověk přestává žít svůj život, je zaslepen negativními emocemi a zasahuje do života jiných lidí. Roste v ní tolik negativních emocí, že ztrácí klid. Přestává žít, protože se neustále srovnává s ostatními.
Středobodem jejího světa se stává cizinec, nikoli její život.
Moderní psychologie uvádí, že tato negativní emoce je způsobena dvěma tendencemi:
- chtít to, co nemůžeš mít a
- neustálé srovnávání s ostatními.
Závist se rodí z touhy po věcech, které jeden nemá a chce druhému brát kvůli nedostatku empatie. Závistivec se proto neví, jak se vžít do kůže druhého, neví, jak za něj být šťastný, ani neumí pěstovat zdravé vztahy.
Takový člověk v sobě zakouší tíseň, když se dozví, že ho někdo porazil. Pokud se ale závist stane trvalou emocí, odrazí se to v neustálém špatném pocitu a nenávisti nebo nechuti k závistivému člověku.
Spisovatel Victor Hugo popsal závistivce jako „nevděčníka, který nenávidí světlo, které ho ozařuje“.
Závistlivec, který je pod kontrolou svých citů, zatěžuje své bližní svým vztekem, otravuje vztahy, ničí se fyzicky i psychicky.
A jak se před nimi můžete chránit?
Musíte pochopit, že závist je jeho negativní emoce a jejich problém, za který nejste zodpovědní vy, ale každý je zodpovědný za své negativní emoce.
Snažte se vyhýbat lidem, kteří vám závidí. Nepřejte jim nic špatného, neútočte na ně, ale jděte svou cestou a nedívejte se na ně. Je důležité nevěnovat jim žádnou energii, protože to, na co soustředíme energii, získává sílu a vrátí se vám.
