Lidé konzumují čokoládu po tisíce let, ale ve formátu, který je dnes nejpopulárnější, tedy ve formě tyčinky, teprve od roku 1900. Kvůli sociálnímu podmínění se kolem ní opředily tisíce mýtů, ale mnoho pahýlů jako drkotající zuby. A jelikož se kuchyně a studiové studio až tak nevylučují – někdy jde o jedno a to samé – v moderní době se čokoláda stala nejen pracovním, ale i výtvarným materiálem.
Na svetu je veliko neužitne umetnosti, a ta, narejena iz čokolade je vsekakor užitna. Če ne z umetniškega pa s kulinaričnega vidika. Poznali so jo že Maji in Azteki 1500 let in več pred našim štetjem, seveda ne kot tablico ali napitek, ampak kot zrna kakavovca. Hermanu de Cortesu se imamo zahvaliti, da jih je v 16. století prinesel na Staro celino in spočel eno najslajših pregreh, ki jih ponuja življenje. Danes pod pojmom čokolada najdemo celo industrijo okusov, barv in oblik, podobno kot pri sirih ali vinu. A za razliko od teh, je vonju, okusu in izvoru dodala še umetniško komponento.
A še preden je postala voljna za oblikovanje in hvaležen ”material” kuhinjskih umetnikov, je prodrla tudi v evropsko slikarstvo. Leta 1745 ji je francoski slikar Jean-Etienne Liotard posvetil pastel ”Čokoladarica” (”Chocolate Girl”).
PŘEČTĚTE SI VÍCE: 10 lahodných faktů o čokoládě, které pravděpodobně neznáte
In če se glede umetnosti naši okusi razlikujejo, pa mislim, da se lahko vsi strinjamo s trditvijo, da ima čokolada božanski okus.
