Ještě dva týdny a "tento šílený prosinec" začne. Meteorologové předpovídají sníh až do nížin, kuřáci venku už směšně funí a vyfukují každým dnem bělejší oblaka kouře, tváře lidí se už skrývají hluboko za límcem. Sedím tady u počítače a přemýšlím...
….. analiziram, načrtujem, kako preživeti še zadnji mesec in se tokrat čisto zares odpraviti nekam v tople kraje, kjer rastejo palme in z neba letijo kokosi.
Ne da bi se pritoževala, vem, da so nekateri že ugledali prve snežinke in jo je marsikomu že pošteno zagodlo, otroci pa že prepevajo tisto pesmico o zimi
zimi beli. Vem, da so se topli dnevi poslovili, vsaj za zdaj, in vem, da se bodo vrnili, ampak mene zebe … Zebe me, ko samo pomislim, da zunaj brije veter in je ledeno mraz. Nikakor se ne morem izmotati iz vseh odej, ki me obdajajo, nikakor ne morem sleči svojih toplih nogavic in svoje tople pižame. Vsa moja teorija o relativnosti mraza se postavi na glavo, ko zagledam svojo sestro v kratkih rokavih, brez tople jopice in nogavic.
#174 City Magazine – OD 18. NOVEMBRA DO 2. DECEMBRA podle Magazín města
Celotni uvodnik si preberite v tiskani izdaji #174.
