Když procházíme životem, často se ocitáme v situacích, které vyžadují, abychom zdůvodnili svá rozhodnutí, přesvědčení a chování. Během toho můžeme vytvářet propracované příběhy a výmluvy, které nás vykreslují v příznivém světle, i když nejsou tak úplně pravdivé. Toto jsou lži, které si říkáme, falešné narativy, které používáme k ochraně svého ega a udržení našeho sebeobrazu.
Osobní lži jsou tím, co si říkáme. To je důležité poznáváme osobní lži, které si říkáme, a vyzýváme je pravdou. Díky tomu můžeme žít autentičtější a plnohodnotnější život, bez omezení sebeklamu. Můžeme převzít odpovědnost za svá rozhodnutí, věřit ve své schopnosti a upřednostňovat své blaho. Začněme tím, že budeme k sobě upřímní a přijmeme se síla sebeuvědomění.
Nejčastější lži, které si říkáme
1. Prokrastinujeme do zítřka
Prokrastinace je jednou z nejčastějších osobní lži a sebeklamy, do kterých se zapojujeme. Přesvědčujeme sami sebe, že máme všechen čas na světě, že s tím projektem nebo cvičením začneme zítra, nebo že budeme mít ten obtížný rozhovor, až se budeme cítit lépe připraveni. Zítřek se však často změní v příští týden, příští měsíc nebo nikdy. Odkládání našich povinností vede z dlouhodobého hlediska pouze k většímu stresu a úzkosti.
2. Lhát o svých schopnostech
Impostor syndrom je další sebeklam, který trápí mnohé z nás. Pochybujeme o svých schopnostech a podceňujeme své úspěchy, přičemž svůj úspěch připisujeme spíše štěstí nebo okolnostem než vlastní tvrdé práci a talentu. Tento falešná víra může nám to bránit v dosahování našich cílů a v dosažení našeho plného potenciálu.
3. Lež o přepracování
Všichni máme uspěchaný život, ale zanedbávání péče o sebe může mít vážné důsledky pro naše duševní i fyzické zdraví. A přesto se často přesvědčujeme, že nemáme čas pro relaxaci, cvičení nebo koníčky, protože jsme příliš zaneprázdněni prací nebo jinými povinnostmi. Nicméně, věnovat čas péči o sebe je zásadní pro naši celkovou pohodu a produktivitu.
4. „Hnízdění“ v komfortní zóně
Všichni máme osobnostní rysy, které bychom rádi změnili, ale svou osobnost často používáme jako omluvu pro své nedostatky. Říkáme věci jako „nejsem ranní člověk“ nebo „jsem příliš introvertní na to, abych vedl lidi“, abychom nevystoupili z naší komfortní zóny. S úsilím a praxí však můžeme změnit a zlepšit své chování a přístup.
5. Nepřevzetí odpovědnosti
Obviňování druhých z chyb nebo problémů je dalším běžným sebeklamem, který vám může bránit v převzetí odpovědnosti a pozitivních změnách ve vašem životě. Můžeme vinit své okolnosti, výchovu nebo jiné lidi za selhání nebo nedostatky místo toho, abychom uznali svou roli v dané situaci. Převzetí odpovědnosti za své činy je zásadní pro osobní růst a rozvoj.
