Kdy mohou být lidé skutečně spokojeni se svými životy? Když dáme volný průchod věcem, které nám nejsou určeny!
Náš život může být plný starostí, výzev, zvratů, ale to neznamená, že nemůžeme být opravdu štastný.
Život, lidé v něm, nás mohou mnohokrát zklamat. Nedaří se nám chopit se příležitostí, o kterých sníme, nedokážeme se začlenit do prostředí, které se nám zdá ideální, blízcí nás opouštějí... To je příliš brzy důvod k depresím, ke ztrátě víry v život. Můžeme se pokusit vstát, ale vždy znovu spadneme. Až do chvíle, kdy se zastavíme!
Pokud nám život nedává a nedává věci, o které dlouho a usilovně usilujeme, pak nám tyhle věci nikdy neměly být. Možná si zasloužíme lepší! Možná je na čase nechat život, aby se ubíral svým vlastním směrem. Zpočátku to nebude jednoduché, ale pokud trochu snížíme svá očekávání a přijmeme realitu a zklamání, brzy se dočkáme ovoce naší proměny.
Samozřejmě nás tu a tam zlomí a možná to budeme muset přijmout opravdu velká a těžká rozhodnutí, jako je odchod z práce, která nás činí nešťastnými, odchod od partnera, protože nás citově týrá... Budeme muset přerušit koloběh, kvůli kterému jsme trpěli a kvůli kterému jsme přistáli na dně. Je těžké vstát, ale půjde to!
V tomto obtížném bodě obratu musíme z našich životů vyřadit toxické lidi a začít znovu následovat to, co opravdu milujemespíše než dodržování standardů společenského výkonu. Pomalu, ale jistě se musíme otevřít věcem, které život nabízí, aniž bychom se nutili.
Necháme život, aby se vyvíjel sám.Někdy, když se snažíme nechat věci, aby se staly jejich přirozeným průběhem, my vesmír ukazuje nejlepší cestu. Většinu času jsme posedlí získáváním věcí, o kterých jsme si kdysi mysleli, že jsou pro nás ideální a dobré, i když ve skutečnosti pro nás byly špatné.
Nutit se do věcí, které nám nikdy nebyly určeny, nám jen ublíží, ublíží. Musíme věřit, že každá prohra povede k novým věcem, které pro nás budou lepší. A to bezesporu platí i pro ty, kteří nás jednoho dne opustili, protože ti, kteří nás OPRAVDU MILUJÍ, s námi zůstanou navždy, aniž bychom je o to museli žádat.
Na konci dne si musíme uvědomit, že to, co pro nás bylo myšleno, nás NIKDY neobejde ani neopustí!
