Nebojte se dělat věci sami.

Mitzi J. Hernandez, spisovatelka, bibliofilka, motivátorka, polyglotka a, jak sama říká, „zlý génius“, sdílela na Thought Catalogu vynikající příspěvek, který se zaměřuje na to, jak se žena dokáže orientovat v životě sama.

——

„Cestuji sama. Jsem ta žena, kterou vidíte v kavárně, jak pije čaj a čte si knihu. Jsem ta, která bezostyšně odchází ze schůzky a jde na večeři do restaurace – sama. Jsem žena, která chodí na koncerty, aniž by se cítila osamělá. Zpívám z celého srdce a užívám si tanec a rytmus hudby.“

V průběhu let jsem si uvědomil/a, že se cítím skvěle, když dělám věci sám/sama. Samozřejmě, někdy je zábavné být mezi ostatními lidmi. Mnozí ale podceňují, jak si můžeme užívat určité činnosti bez jiných. Někteří lidé si myslí, že být sám a dělat věci sám je špatná věc. Že jsi asociální nebo že jsi poražený. Na tom, být sám, není nic špatného.

Spousta lidí se bojí, bojí se dělat věci, bojí se prožívat život na vlastní pěst. Musím přiznat, že jsem byl jedním z nich a teď si uvědomuji, že jsem o tolik věcí přišel, protože jsem je nechtěl dělat sám. Pokud jsem chtěl někam jít, třeba na koncert nebo večírek, vždycky jsem požádal přátele, aby šli se mnou, a pokud neměli čas, nešel jsem. Raději jsem zůstal doma.

Tento způsob myšlení mě brzdil v tolika věcech, že jsem teď v bodě svého života, kdy mi nic a nikdo nezabrání dělat si, co si mé srdce přeje. I kdyby to znamenalo, že to musím udělat sám/sama.

Když jsem změnil/a své myšlení a začal/a žít svůj život tak, jak jsem chtěl/a, našel/a jsem úžasný pocit svobody. Svoboda být sám sebou. Svoboda dělat si, co chci. A říkám vám, že není lepší pocit, než si užívat vlastní společnosti. Začal jsem dělat věci sám a zažil jsem ty nejlepší věci ve svém životě. Chodila jsem do hor, jezdila na kole, seskočila padákem, procestovala svět a vytvořila si nezapomenutelné vzpomínky.

Naučil jsem se být svým vlastním nejlepším přítelem. Jsem žena, která se rozhodla dělat věci sama, a to mi přijde naprosto normální.

Ne každý bude chtít jít tam, kam chcete vy, nebudou mít stejné zájmy a ne každý bude ochotný vystoupit ze své komfortní zóny. Nenechte se těmito lidmi brzdit. Pokud se k vám nechtějí přidat, ať zůstanou tam, kde jsou. Neodkládej svůj život na pozastavení, protože ostatní nejsou ochotni dělat to, co chceš ty. Nebojte se dělat věci sami.

Pro mnoho lidí je představa, že by někam šli sami, skličující. Mají pocit studu. Nestyďte se vydat na dobrodružství sami. Je to osvobozující, omlazující a nesmírně dobré pro vaši duši. Když jdete do světa sami, nemusíte s nikým dělat kompromisy. Nikdo nemusí čekat. Děláte věci, kdy chcete, ve svém vlastním čase a tempu. Můžete mluvit s cizími lidmi a setkávat se s novými lidmi. Seznam věcí, které můžete udělat sami, je nekonečný.

Být sám se sebou vám dává příležitost shromáždit si myšlenky, analyzovat svůj život a činit důležitá rozhodnutí. Když si věci děláte sami, stáváte se soběstačnými. Už nejste na nikom závislí. Nepotřebuješ nikoho, aby tě udělal šťastným, protože si uvědomíš, že si stačíš sám/sama.

Udělej všechno, co jsi neudělal, všechno, co jsi zmeškal, protože jsi po svém boku neměl ty správné lidi. Zajděte do muzea, které jste si přáli navštívit. Na uměleckou výstavu, která ostatním přijde nudná. Třeba u šálku čaje – o samotě, když to s vámi nikdo nemá čas. Cokoli chceš, prostě to udělej.

V životě si nic nenechte ujít. Jdi ven a vytvářej si vzpomínky. Užívej si tvou společnost. Buď sám se sebou spokojený/á.“