Rozhovor: "Po 25 letech na scéně nás to pořád nesmírně baví!"

Jste z Hamburku, kde také začínali Beatles a odkud pochází Solomun, současný král Ibizy. Co děláte tak jinak, že vyčníváte z průměru?
Simon: Co já vím? Máme mnoho dobrých DJů, ale trvalo docela dlouho, než se zde rozrostla silná scéna, ze které vznikla i velká hvězda.
Bastian: Hamburk má vlastně velmi bohatou hudební historii, je to jedno z nejhudebnějších německých měst. Působilo tam mnoho silných labelů a zejména německá hip-hopová scéna, stejně jako rané techno a rave, mají silné kořeny právě v Hamburku. Tyto úspěchy souvisí především s tím, že jsme byli ve správný čas na správném místě.
HP: Rave kultura byla všudypřítomná v Hamburku, kde jsem žil v polovině 90. let. Poslouchali jsme DJe Steva Masona v britském rádiu BFBS a místní rave party se zúčastnilo mnoho britských vojáků, kteří byli umístěni ve městě. To je pravděpodobně důvod, proč byly naše rave tak odlišné od těch v jiných německých městech. Každé větší město mělo svou vlastní scénu, která byla poměrně uzavřená, ale všichni měli společné to, že všichni nenáviděli Scooter. Ale nenávist se rozplyne. Naučili jsme se s tím žít. Tam si nás kolem roku 2012 najednou všichni zamilovali.

Napadlo vás někdy, že jste možná nějaký druh Beatles techno scény? Už za první dekádu fungování jste dali dohromady třicet úspěšných singlů.
HP: Upřímně řečeno, o minulosti vůbec moc nepřemýšlíme. Jakmile vydáme novou písničku nebo album (nové očekávejte koncem roku nebo na jaře, p.p.), už začínáme pracovat na dalším projektu. Kreativní proces ve studiu začíná každý den nanovo. Budeme mít dostatek času na vzpomínky a ohlédnutí za starými lety.

Z čeho se vlastně zrodil váš signature zvuk, který se za čtvrt století příliš nezměnil?
HP: Byl jsem v Tresoru a dalších ikonických klubech, ale tenhle minimalismus, temnota a repetitivní hudba bez vokálů neoslovila. Je mi bližší energie a atmosféra velkých sálů a moment, kdy stejnou energii cítí tisíce lidí zároveň. Poselství raveového hnutí bylo v mnoha ohledech v rozporu s kulturou introvertních mezků, kteří před explozí této euforie poslouchali minimalistické techno v temných suterénech. S buřičstvím byla najednou opět povolena masová hysterie. První Love Parade na mě opravdu zapůsobila. A Scooter se vždy snaží vyvolat tu euforii. Dnes chápu, proč si mnoho lidí myslelo, že jsme mezci, které vyzkoušel nějaký techno producent. Museli jsme tak opravdu vypadat. Ale byli jsme skuteční producenti a autentická kapela. Tajemství našeho průlomu a fakt, že jsme na scéně zůstali tak dlouho, je v tom, že od prvního singlu jsme věděli, jak vtěsnat euforii rave do čtyřminutových kusů: apely, hluk a ozvěna z tanečního parketu. a zvuky, které můžete slyšet naživo pouze ve velké aréně. Mnoho našich hitů je prodchnuto pocitem živého vystoupení, a to lidi přitahuje.

Vaše první hity v 90. letech byly zážitek, který vám změnil život. Jít na Love Parade nebo Mayday, vidět Westbam and the Scooters byla jakousi pouť. Taneční hudba se mezitím vyvinula, může ještě něco podobného nabídnout?
HP: Možná. Nebo ne. Před deseti lety se zdálo, že vrchol je za námi, ale v posledním desetiletí tato hudba a kultura nejprve dobyla USA a nyní je z toho nadšená Asie a ceny DJs se měří ve stovkách tisíc eur, což bývalo nepředstavitelné. Dokud budu slyšet dobré desky a cítit tu správnou energii na večírcích, tahle scéna nezemře. Po 25 letech na scéně nás to pořád nesmírně baví. Pro mě se v tomto ohledu od výbuchu rave na začátku 90. let mnoho nezměnilo.

HP Baxxtere, jsi jakýmsi Billy Idolem techna, ale určitě člověkem s mimořádným charismatem a jednou z nejznámějších tváří elektronické hudby.
HP: Vždycky jsem měl rád kapely se silnou pódiovou přítomností. Když jsem jako teenager poslouchal hard rock, miloval jsem Ritchieho Blackmora z Deep Purple, který na každém koncertě zničil svou kytaru. Už tehdy jsem věděl, že je to zinscenovaná část představení, ale to nesnižovalo vzrušení, které jsem cítil, když to rozbil. Když si vzpomenu na pyrotechniku, kterou jsme používali na prvních turné, ve srovnání s dnešními výbušnými show se jen usmívám. V jednu chvíli jsme utráceli za pyrotechniku víc, než jsme dokázali vydělat ze vstupenek, ale mohli jsme si to dovolit, protože na koncertech se prodávalo obrovské množství desek. Každý singl, který jsme vydali, byl zlatý nebo platinový, a pak se najednou začala prodávat alba. To se samozřejmě úplně změnilo, ale naštěstí zlevnila i pyrotechnika a nemusíme se nad tím pozastavovat.

Teď mi to budeš muset prominout, ale musím se přiznat, že jsem Scooter vždy vnímal jako nějaký velký rave cirkus, ale v určitém okamžiku seriózní elektroničtí producenti a DJs začali rozpoznávat tvůj přínos a přijímat tě. Dřív se nad vámi oháněli, dnes můžete jet do Berghainu a cítit se tam jako doma. I Pan-Pot a Modeselektor říkají, že by s vámi bez váhání něco natočili.
Michael: Když jsme před lety vystupovali v Berghainu, přišlo na naše vystoupení mnoho DJů, kteří nás občas přímo nenáviděli. Tento postoj se zcela změnil. A já to chápu. Když Scooter vtrhl na scénu v roce 1993, byl jsem jedním z těch DJs, kteří k nim měli mnohem blíž. alternativní klubová scéna než velké rave. Starší z techno scény v Berlíně a Frankfurtu nebyli zrovna nadšení, když se této hudby chopily velké vydavatelství a přenesly ji na MTV a Vivo. V tomto ohledu byla Scooter komerční kapela, která komercializovala elektronickou hudbu. Po všech těch letech z něj ale vyrostla ikona.
Bastian: Není mnoho kapel, které by byly v centru pozornosti déle než 25 let.
Michael: Každopádně, udělali jsme opravdu hudbu, která byla tak odlišná od ostatních? Také většina velkých DJs, včetně Carla Coxe, vytvářela a točila rychlou rave hudbu. Stejně tak Sven Vath. Nebo váš Umek.

Michaele, kdy a proč jste se s HP rozhodli hrát také DJ sety?
Michael: Asi před pěti lety. Když jedeme na turné jako kapela, není to levné, takže vystupujeme ve velkých sálech, ale v menších sálech to nefunguje, ale lidé nás chtějí i na menších. Za tímto účelem jsme postavili HP Baxxter DJ-set, ve kterém HP a já roztočíme hudbu, kterou máme rádi, včetně některých našich hitů, a on se také chopí mikrofonu. Začalo to jako experiment, protože jsme se chtěli znovu spojit s klubovou scénou. Koneckonců, Scooter se zrodil z toho, že jsme chodili na raves a vyrostli ve stadionovou kapelu, takže si musíme dávat pozor, abychom neztratili kontakt se základnou, ze které pocházíme. Není náhodou, že více než všichni členové, kteří se připojili ke skupině, jsou DJs, včetně Bastiana, který do kapely přinesl novou svěžest.

Je energie na těchto show hodně odlišná?
Je to skvělé, ale je to samozřejmě jiné, protože hrajeme jen pár našich skladeb a zbytek je hudba od jiných producentů. Celý koncept je jiný: celé to trvá hodinu a půl, je to spíš jako David Guetta nebo Armin van Buuren a na konci se samozřejmě mikrofonu chopí HP Always a zazpívá nějaké naše hity. Lidé to prostě chtějí. Nejedná se ale o koncert Scooter, kde je vše založeno na naší původní hudbě a živém vystoupení.

Která píseň Scooter je spojena s nejhezčími vzpomínkami?
Bastian: Pro mě je to Ramp! (Logická píseň). Některé z mých velmi intimních vzpomínek jsou spojeny s touto písní a na pódiu je vždy velká energie, když ji hrajeme. A konec Endless Summer je čistá koncentrovaná energie.
Simon: Hyper Hyper se mi asi líbí nejvíc, protože mi to připomíná moje rave léta, kdy jsem začal s DJingem a objevoval všechnu tu skvělou taneční hudbu. Návrat do doby, kdy elektronická hudba vyšla z undergroundu a rozkvetla do formy masové řádění.
HP: Ale řeknu J'adore Hardcore, protože je to tak silná, energická skladba.

Vaším posledním singlem je God Save The Rave. Je to náhodou také hymna Brexitu?
Bastian: Ach ne. (smích) Skladba vznikla na workshopu, který jsme připravili s různými mladými umělci. Tento nápad představilo vídeňské duo Harris & Ford, HP se okamžitě zalíbilo a společně jsme ho ve studiu rozvinuli do tracku, který navazuje na zvuk kapely Scooter. Nebylo to jednoduché, protože HP nechtěli příliš měnit svou skladbu, která byla zvukově dost vzdálená naší hudbě.
Michael: Jejich kompozice byla velmi jednoduchá a my jsme se usilovně snažili zachovat ducha originálu a zároveň jej zcela změnit.
Bastian: Nakonec je podstatné, abychom byli s produktem všichni spokojeni, abychom se s touto písničkou všichni ztotožnili, aby byla naše. Ve studiu jsme mezi sebou bojovali, abychom našli kompromis, ale když stojíme na pódiu a vidíme reakce lidí, jsme spokojení, protože vidíme, že se nám to povedlo.

Máte nějaký vzkaz pro fanoušky, kteří přijdou 30. října na vaše vystoupení v Lublani?
Bastian: Vzhledem k tomu, že k vám přicházíme poprvé, rádi bychom zdůraznili, že se připravíte na opravdu silnou show. Ten koncept je opravdu silný a energický, to se prostě musí zažít. A kdo už ano, rád se na naše představení vrací. To je zvláštní zážitek.