Takovými otázkami ženě způsobíme bolest, kterou si ani neumíme představit. Proto se na to ženy nikdy neptají!
Někdy řekneme něco, co se dotkne duše druhého. řeže jako mečNevědomky, bez jakéhokoli zlého úmyslu, ubližujeme lidem. Každé slovo, které řekneme, má určitou váhu. A uvědomme si to!
Někde venku je žena, je jí třicet let a má několik dětí.
Lidé jí řeknou: „Tolik dětí? Proboha, doufám, že už jsou hotové.“ A bude se smát, protože takové komentáře jsou vtipné, ale smích nebude upřímný. Změní téma. A když zůstane sama, bude plakat.
Bude plakat, protože je znovu těhotná a bude muset skrývat, jak je šťastná. Bude plakat tam, kde si vždycky přála větší rodinu, ale neví, proč to lidem tolik vadí. Bude plakat, protože sama nemá sourozence a ví, jak je to důležité. Bude plakat tam, kde její babička měla dvanáct dětí a ona by chtěla být jako ona. Bude plakat, protože si nedokáže představit život bez dětí a lidé to berou jako nějaké zlo. Bude plakat, protože nechce být litována. Bude plakat, protože ji společnost označila za nezodpovědnou. Bude plakat tam, kde ji unavují směšné komentáře. Bude plakat, protože si přeje jen žít v míru.
Někde venku je žena, je jí 30 let a nemá děti.
Lidé se jí ptají: „Ještě nemáš děti?“ Odpoví nuceným úsměvem a přikývnutím hlavy. „Ne, ještě ne,“ odejde. „Nečekejte příliš dlouho, čas se krátí…“ dalo by se říct, aby se zaplnilo trapné ticho. Jen se hořce zasměje. Až se rozloučíte, vypustí slzy, které doposud skrývala.
Bude plakat, protože byla dvakrát těhotná a dvakrát potratila. Bude plakat, protože se od svatební noci před třemi lety snaží otěhotnět. Bude plakat, protože její manžel má dítě s bývalou manželkou, ale nechce ho. Bude plakat, protože několikrát zkusila umělé oplodnění, ale neuspěla... Bude plakat, protože ji manžel z toho viní a také proto, že je čím dál těžší s ním žít. Bude plakat, protože všechny její sestry mají děti, ale ona ne. Bude plakat, protože její sestra dítě nechtěla, ale stejně otěhotněla. Bude plakat, protože její nejlepší kamarádka je těhotná. Bude plakat, protože se jí matka pořád ptá: „Je něco nového? Na co čekáš?“ Bude plakat, protože vybrala krásné jméno pro dítě, které nemůže mít. Bude plakat, protože by mohla být skvělou matkou, ale nemůže.
Někde venku je žena, je jí 40 let a má jedno dítě.
Lidé jí řeknou: „Jen jeden? Nikdy jsi nechtěl víc?“ „Jsem šťastná s jedním dítětem,“ klidně odpoví a bude to opakovat na každou podobně hloupou otázku, kterou položí.
Když se nedíváte, bude plakat, protože tohle jedno těhotenství byl zázrak. Bude plakat, protože se jí syn pořád ptá, jestli bude mít bratra nebo sestru. Bude plakat, protože vždycky snila o třech dětech. Bude plakat tam, kde musela ukončit další těhotenství, aby si zachránila život. Bude plakat, protože jí lékař řekl, že už nemůže znovu otěhotnět.
To jsou příběhy, které si v sobě nesou ženy kolem nás. Jsou to naše sousedky, kamarádky, sestry, kolegyně... A není na nás, abychom jim radily a dávaly jim moudrost. Jejich lůno je jen jejich a nikdy by nemělo být předmětem našich myšlenek a rozhovorů. Respektujme to!
