Napadlo vás někdy, že designéři vlastně utvářejí náš každodenní život, že jsou neustále přítomni v našich životech? Naše smartphony, hodinky, brýle, šperky - někdo je vytvořil a postaral se o každý detail a pak proměnil naše gadgety v něco nepostradatelného. Interiér našeho auta, naše boty, oblečení, židle a stoly – prakticky vše, co vlastníme a používáme, někdo s láskou navrhl a vyrobil.
Jaro je období, kdy uklízíme. Uklízíme si skříně, uklízíme domov, uklízíme své okolí, možná i čistíme myšlenky a ducha.
Řeknu to hned: Miluji Londýn! Pro mě je to město nesčetných příležitostí, fascinujících pulzů různých kultur, mohutné historie s nádechem aristokracie, město přátelských lidí, červených dvoupatrových autobusů, muzeí a galerií, literatury, po které toužím, božských restaurací , město hudby a módy. Má vše, co chci, má vše, co hledám.
Dovolite mi, da vam najprej zaželim srečno novo leto (saj veste, nikoli ni prepozno oziroma bolje pozno kot nikoli). Naj bo novo leto nov začetek, tudi če se obenem zavedamo, da vsega, kar smo si obljubili, pač ne bomo izpolnili.
Kako zelo si za božič želim snežink. To bi bilo tako pravljično! In čeprav je to bilo pred nekaj leti pravilo, je danes ne le izjema, ampak znanstvena fantastika. Snežilo bo pred in po praznikih, snežilo bo za veliko noč in celo za prvi maj, ne bo pa snežilo za božič. Ampak ne bom obupala. Božič je znan po čudežih.
»Spanec je boljši kot žganec,« pravi stara ljudska modrost in strokovnjaki ji ne oporekajo. Človek naj bi tako dnevno potreboval od 7 do 8 ur spanja. In zgolj 14 dni s po šestimi urami spanca naj bi bilo dovolj, da se naše telo začne vesti, kot da bi imeli v krvi 0,1 promila alkohola (vir: AsapSCIENCE).
co je domov? SSKJ ho definuje jako místo, dům, kde někdo trvale bydlí, odkud pochází. Ale domov je mnohem víc.
Je září. Čas na nové začátky. Pro mě osobně ještě dříve než o nějaký ten leden. Proč? Léto je za námi (no, možná se teploty v době vzniku editoriálu stále pohybují na sladkých třicítkách). A když léto skončí, když hnědé opálení získané na plážích světa vybledne, tehdy vím, že je to skutečné. Že už není tak málo prodloužených víkendů, že nejsou hromadné dovolené, že už není „dnes bych pracoval z domova“, že už není volno z tištěného vydání našich médií, že je potřeba myslet neotřele a realizovat nápady, ale ne jen je uložit někde vzadu v hlavě (nebo kdekoli, kde je to skutečně uloženo).
Ve zdravém těle zdravý duch. Není to nic nového a není žádným překvapením, že se stresem mnohem lépe vypořádáme, když je naše tělo v dobré kondici. Problém je, že si (až) často nedáváme to, co opravdu potřebujeme, ať už spánek, jídlo nebo čas pro sebe, což je také opravdu čas, kdy se věnujeme sami sobě a zotavujeme se z nabitého programu.
Přemýšleli jste někdy, proč je červen tak zatraceně sladký? A nejen sladké v tom smyslu, že si tu nejlepší zmrzlinu ve městě dopřejeme s maximální sladkostí a ještě teče...
Před pár dny jsem projížděl Vrhnikou. Jako spolujezdec nemám řidičák. ("Řekni co?!"). Mimochodem, ochuzený se opravdu necítím, používám kolo a „pedHonda“ nebo lépe řečeno moje dvě nohy.
Zažili jsme slunečné dny, kdy sluníčko příjemně hřeje a my už konečně nepotřebujeme čepice, šály ani rukavice. To jsou dny, kdy nás i přes jarní únavu táhne sluníčko, protože ještě není příliš horko. Na první piknik a první „focení“ na lavičce v parku už většinou máme scénář. O nápady, jak trávit volný čas, tedy nemáme nouzi. To je kouzlo jara.