Ještě dva týdny a "tento šílený prosinec" začne. Meteorologové předpovídají sníh až do nížin, kuřáci venku už směšně funí a vyfukují každým dnem bělejší oblaka kouře, tváře lidí se už skrývají hluboko za límcem. Sedím tady u počítače a přemýšlím...
Moje kuchyně nemůže být zrovna útočištěm v domě a zrcadlem podzimu, ročního období zdobeného barvami a stoly jsou pokryty lahůdkami, které jsou plodem předchozí dřiny a štěstí ukovaného počasím. Jste vítáni ke čtení.
Pravděpodobnější je, že první podzimní vydání City Magazine právě teď někde letí vzduchem ve tvaru letadla, jakoby trochu povýšenecký, který na roztrhaný list raději přidal novou obálku, přečetl řádek nebo dva procvičovat čtení, když je vyzváni před tabulí k hodnocení.
49 tipů na nekonečné léto, to je to, co vám nabízíme v tomto novém vydání našeho letního čísla, které vás bude provázet letní dovolenou a uchvátí. 49 tipů, akce, festivaly, filmy, výstavy, trendy, objekty, městské zastávky a toulky...
Myslím, že ve srážkách deštníků a rozhovorech s lidmi poflakujícími se pod střechami obchodů a frázích typu „Už je po všem?“ je zřejmé, že pohled na oblohu objasní.
Pouliční divadlo je pravděpodobně nejstarší formou divadla a je také jednou z nejatraktivnějších zábav v teplejších dnech ve městě a zároveň má jakousi neopakovatelnou společenskou notu, neboť je přístupné všem, kdo mají rádi divadlo, a to i ti, kteří si nemohou dovolit navštívit tak či onak takové formální instituce.
První asociace, která mě napadne, když slyším slovo bikiny, jsou bílé bikiny Ursuly Andress nebo Dr. No přece brazilské pláže a kokosové koule.
Když teploty stoupnou, bunda se svlékne a našimi novými společníky se stanou trička, šortky, žabky a opalovací krémy.
Léto je za dveřmi, panika je za dveřmi mého domova. Počasí se v mžiku obrátilo na stranu sezóny a v mé lednici i na jídelníčku je složení o něco lehčích surovin.
Je samozřejmé, že si jako malé děti hrajeme, ale především se rádi předvádíme a ponoříme se do životních rolí, které jsme tak či onak vstřebali do své mysli sledováním svých rodičů, bratrů, sester, babiček, dědů.. ., sledováním televize, čtením knih, nyní by se dalo říci i prohlížením virtuálního světa.
Černo - bílá, bílo - černá // Jak se máš? Ne, že bych vás chtěl zatěžovat nějakými černobílými zprávami, jak napovídá nadpis, a je pravda, že nebe je šedé a mokré ponožky jsou nevyvážená sázka ve srovnání s deštěm a větrem, které nám páchají nepatřičné násilí na botách, deštnících , kabáty...