Pouliční divadlo je pravděpodobně nejstarší formou divadla a je také jednou z nejatraktivnějších zábav v teplejších dnech ve městě a zároveň má jakousi neopakovatelnou společenskou notu, neboť je přístupné všem, kdo mají rádi divadlo, a to i ti, kteří si nemohou dovolit navštívit tak či onak takové formální instituce.
Publikum i účinkující pocházejí z různých prostředí sociální třída, kultur, národnosti... vzájemná interakce se tak skládá ze všech a pro každého, kdo se chce dívat, účastnit, ukazovat. Je to především snadné skvělé médium, který nekompromisně kritizuje, připomíná, sleduje, vizualizuje, směje se, relaxuje, aktivuje, experimentuje, obohacuje ... V některých starších evropských městech jsou pouliční divadla již běžnou záležitostí, je zde již neformálně vymezený prostor pro akci a pro každého výkonného umělce je to i výzva, jak se zalíbit publiku pantomidou, tancem, herectví a žánr představení. Zde je kritika necenzurovaná, bezprostřední a nezpochybnitelná. Samotné představení může být i nepřímým médiem pro sociální aktivisty, kteří se prostřednictvím performance snaží přímo oslovit, konfrontovat a zapojit veřejnost do aktuální společenské situace a do politické oblasti myšlení.
Ať je to jakkoli, muž na ulici je prodchnut jedinečnou energií, zvláštní a univerzální integritou, demokratičtější než samotná demokracie. V první řadě je to muž na ulici, který vdechuje život samotnému městu a role, které ztvárňuje, ať už spontánní nebo moderované, nám umožňují udržovat kontakt s dítětem v našem podvědomí. No, víte, co se říká, pokud ztratíte svou dětskou zvědavost a sny, ztratíte vůli žít a jak rychle mohou emoce vzrušení a radosti obnovit nebo dát nový impuls. Jinak, pokud mluvíme o pouličním umění evropských měst, jako jeho pozorovatelé či obdivovatelé se můžeme výrazně lišit od těch, kteří se ztratili v labyrintu ulic Tokio, kde pouliční umění krmí choutky výstředním cosplayem, křiklavými koncerty a bizarními performancemi, zatímco na druhé straně oceánu se k nám dostává jiný, ale americký způsob komunikace. V tomto metropolitním městě, které nikdy nespí, jsou oči upřeny na blikající světla Broadwaye, jazzových klubů a lahodných restaurací. Samozřejmě, že mluvím o New York a malým tajemstvím každého Newyorčana je, že život není nikdy rušný navzdory lesku nebo finanční krizi. Jaká kouzla nám velké jablko a street art nabízí, si můžete přečíst, když otočíte pár stránek, ale hlavně nezapomeňte, že cena vstupenky do pouličního divadla je mince v klobouku.
166 - Magazín města - 3. - 17. ČERVNA 2013 podle Magazín města
