Proč je prvním instinktem najít někoho, kdo zaplní prázdnotu, kterou cítíme uvnitř? Někdo, kdo vyléčí rány? Najdete odpověď ve svém odrazu v zrcadle?
Při hledání štěstí to často děláme zásadní chyba, že se snažíme své vnitřní rány a prázdnotu léčit s pomocí druhých lidí.
Mnozí se uchylují k přesvědčení, že přítomnost druhého člověka je může zcela učinit šťastnými, vyplnit mezery a smazat bolest z minulých zkušeností.
To je mylné přesvědčení, které může vést k závislost na vztahu, kde očekáváme, že ostatní budou hrát role, které jsou skutečně naší vlastní odpovědností.
Ve vztazích se často stává, že se lidé nechtěně stávají měřítkem štěstí
Vzniká tak tiché, ale pronikavé soutěž, kde je láska podmíněna srovnáváním a soupeřením místo toho, aby byla nezatížená a bezpodmínečná. Takový způsob života nevede ke skutečné spokojenosti, ale udržuje nás ve stavu neustálého srovnávání a nejistoty.
O to více, když se ocitneme v situaci, kdy jsme zatíženi svými vlastními nejistoty, může cítíme se tak prázdní, že naší prioritou je prostě to, abychom vypadali lépe v očích ostatních.
V takových chvílích jsme připraveni udělat téměř cokoliv, být přijat v očích ostatníchmilovaný, respektovaný nebo ceněný. Místo abychom se soustředili na to, jak se sami cítíme, soustředíme se na vnější ověřování našich hodnot.
Skutečné naplnění a vnitřní klid však nemohou pocházet ze srovnávání nebo spoléhání se na druhé.
Skutečné kouzlo a krása života se odhalí, když na sobě začneme pracovat
A když se naučíme oceňovat a milovat sami sebe bez potřeby vnějšího potvrzování.
Na této cestě zjišťujeme, že ostatní lidé mohou nabídnout podporu, moudrost, možná i lásku a povzbuzení, ale práce na sobě je něco, co musíme to udělat sami. Proto je tak důležité naučit se sebeúctě a sebelásce.
Když se rozvíjíme do hloubky sebeúcta už nepotřebujeme, aby nás ostatní zvedli. Už necítíme potřebu být lepší než ostatní nebo dokazovat sami sebe.
Přijímáme sami sebe takové, jací jsme, se všemi svými silnými i slabými stránkami
Když se takto přijmeme, přestaneme neustále kritizovat ostatní, protože chápeme, že i oni jsou na své vlastní cestě plné bojů a výzev.
Tato zralost a porozumění přináší hlubokou úlevu a skutečnou svobodu. A když dosáhneme tohoto bodu, můžeme skutečně říci, že jsme našli cestu k vnitřnímu míru.
Toto není cesta, kterou za nás může jít kdokoli jiný
Je to cesta, která vyžaduje naše vlastní nasazení, odvahu a vytrvalost. Na této cestě najdeme nejen klid, ale také najdeme se také staly zdrojem inspirace a podporu pro ostatní, kteří hledají svou vlastní cestu k sebeúctě a sebeléčení. Rány si vyléčíme sami.
