Život nás někdy přivede do bodu, kdy nevidíme východisko. Nevíme, kam se obrátit a jakou cestu zvolit, abychom byli tou správnou. Někteří se v takových situacích probudí a udělají ve svém životě posun, jiní se jen propadnou hlouběji.
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se probudil a znovu přeplánoval spánek. A mnohokrát! Nevím kolikrát, ale bylo to tolikrát, že jsem zase přišel skoro pozdě do práce. Byl podzim, pamatuji si, jak jsem seděl na kraji postele a oknem pozoroval, jak ze stromů padá listí. Představoval jsem si, jak strom pláče. Byl jsem smutný a depresivní. Byl jsem nevyspalý, a přestože se nic nedělo, bylo mi smutno.
Zhluboka jsem se nadechl a pomalu jsem se vydal do kuchyně, kde jsem se jako obvykle usadil silná káva. Připravil jsem si také snídani a v duchu jsem si říkal: "Proč jsem měsíce a měsíce snídal stále stejně, co je se mnou?" Byla jsem ale líná připravovat cokoliv jiného, a tak jsem zůstala u smoothie. Smícháte pár ingrediencí dohromady a voilá, snídaně je hotová. Vím, že někteří lidé ani nesnídají, takže i při pomyšlení na to jsem na sebe hrdý. Ale nějak miluji jíst příliš mnoho, než abych vynechal snídani. V životě jsem si také uvědomil, že když nesnídám, nemám dostatek energie a nemůžu bez ní normálně fungovat.
V práci jsem byl bez skutečné motivace a nadšení. Měl jsem pocit, že zákazníci chtějí jen bojovat a vlévají do mě negativitu. Už jsem se necítil nejlépe a pak tu bylo tohle. Přistihl jsem se, že koulím očima, když zákazník odešel, i když jsem to udělal vteřinu předtím falešný úsměv pod maskou zvednutím lícních kostí a přimhouřením očí. Hej, jak se mám? lezla jí na nervy. Často, když jsem byl sám, zíral jsem do prázdna a přemýšlel. Dřív jsem přemýšlel o tolika věcech zároveň, že jsem své myšlenky psal na barevné papírky, protože jsem se nesoustředil a rychle jsem zapomněl, na co jsem vůbec myslel. Ke všemu, co se mi honilo hlavou, byla neustále otázka: "Co děláš? Proč máš neustále špatnou náladu a proč se ve svém životě neposuneš dál?“
V tu chvíli jsem si řekl, že už to stačilo. Přemýšlel jsem, kde bych mohl začít věci opravovat – právě teď.
Cítil jsem se špatně ve své kůži, protože chronická bolest trapézů mě provází více než deset let. Každý pohyb, který jsem udělal, mě bolel a žít s ním roky a roky není snadné. Když tě něco bolí, jsi ještě podrážděnější, neusmíváš se, jak bys mohl, už si nezpíváš ve sprše, neslyšíš štěbetat ptáčky, když jsi venku a vtipy vašeho přítele jsou najednou nezajímavé.
Co mohu udělat, abych to napravil? Četná vyšetření u lékařů nedala správnou odpověď. Nějak jsem cítil, co bych měl dělat, ale vyhýbal jsem se tomu, i když dodnes nevím proč. Věděl jsem, že budu muset najmout trenéra a terapeuta, protože je to tak nějak jediná otevřená možnost, která by mi mohla prospět. Měl jsem dobrý pocit, ale bál jsem se. O rozhodnutích přemítám tiše a dlouho v sobě, než se rozhodnu udělat krok vpřed, i když na druhou stranu často reaguji velmi impulzivně.
Přiznal jsem si, že jsi Házím si písek do očí, když tvrdím, že moje bolest se nedá vyléčit. Zvedl jsem telefon a přesně jsem věděl, na koho se obrátit, jak jsem to před chvílí cítil. Když jsem volal trenérovi, třásl jsem se, jako bych stál v -10 stupních. Polil mě pot a srdce mi bušilo velmi rychle. Kdyby ten člověk byl v tuto chvíli vedle mě, pravděpodobně by slyšel, jak tvrdě bije mé srdce.
Dostal jsem se k věci a řekl ano chci pomoc že mám problém a že na něj nemohu sám najít řešení. Trenér se na mě usmál a řekl, že není problém, který by se nedal vyřešit správným pohybem, ale budu to muset zkusit, protože odstranění dysfunkcí je možné pouze tehdy, když se o to sám budu snažit. V mžiku mě napadlo: "Seznam věcí, o které v životě usiluješ?".... Bylo mi smutno, protože jsem si uvědomil, že vynikám jen v práci, protože tam mám zodpovědnost, bez které se v zaměstnání obejdu.
Kde je tady úsilí o duševní a fyzické zdraví? Čisté a zdravé výživa? Krásná postoj k sobě a lidem kolem mě?
Později, když jsem chodil na rotopedu v posilovně, jsem si přiznal, že mám docela dost zlozvyků, které budu muset změnit, pokud se chci v životě posunout dál, protože si uvědomuji, že stojím někde daleko. , jako plachetnice uprostřed bezvětrného moře. Uvědomil jsem si, jaké zlozvyky mi brání být šťastný. Sledoval jsem hodně televize. Pozitivní lidé kolem mě mi pomohli nervy. Každé ráno sedmkrát odložím budík. Cítil jsem se hrozně a mnohokrát si za svou malátnost vyčítám obviňoval ostatní. Scházel jsem se s lidmi, kteří to dělali stěžoval si nad životem stejně jako já.
Závěry, ke kterým jsem dospěl se svými uznání, okamžitě mě přenesli do jiné dimenze. Pro začátek můžete vstal dříve a jakmile mi zazvoní budík. Uvědomil jsem si, že pokud chci změnit svět kolem sebe, musím změnit svět uvnitř. Všechno to začíná ve mně. S tím svým jsem si to nikdy nemyslel negativní myšlení Přitahuji ještě více negativity. Ale s tím je teď konec!
V okamžiku rozhodnutí jsem si uvědomil, že můj život se začne ubírat jiným směrem. Čeká mě nová cesta, která bude pozitivní, slunečný, usměvavý a zbarvený všemi formami lásky.
