O mylných představách týkajících se cvičení jsme si povídali s renomovaným osobním trenérem Danielem Jelovičem. Letošní leden se vždy zabývá těmi z nás, kteří věří na mýty o cvičení, a samozřejmě partou těch, kteří si dávají nereálná novoroční předsevzetí. Spolupracovali jsme s ním, abychom vybrali některé z nejčastějších mylných představ, které má většina jeho klientů, když se rozhodnou začít cvičit.
Kdybyste měl vybrat nejčastější mýtus, kterému věříme prakticky všichni, když se rozhodneme cvičit v posilovně, jaký by to byl?
To je hodně. Základní problém je, že jsme nikdy nebyli systematicky vzděláváni o fitness jako sportu – neučili jsme se fitness ve škole. V lepším případě, když jsme se hlásili do fitness centra, jsme dostali necelou hodinu výuky základních technik, což je samozřejmě málo. Fitness jako takové není jen o zvedání břemen, je to holistický přístup a zároveň rozhodnutí pro „nový“ způsob života. Proto by měl být nastolen individuální přístup ve všech segmentech, včetně výživy a znalosti vlastního metabolismu. Pokud bych ale měl opravdu vytknout jednu věc, tak bych upozornil na kardio cvičení, které je obzvláště v lednu oblíbené a v posilovnách ho vídám až příliš. Také proto, že se při něm nebudují svaly a v důsledku toho se nezvyšuje přirozená míra spotřeby kalorií našeho metabolismu. Noví klienti mají často právě toto přesvědčení. Více potu – méně tuku. Což není vždy pravda. Další mylnou představou je, že k viditelnému výsledku stačí dva nebo tři tréninky týdně. V zásadě jsou, ale pouze za předpokladu, že se ve svém životě postaráme o hromadu dalších mikro změn, kterými měníme kulturu směrem k vlastnímu tělu. Pokud tedy více chodíme a obecně se více pohybujeme. Tyto věci jsou někdy mnohem důležitější než trénink.
Zmínil jste kulturu vůči vlastnímu tělu. Co jsi tím myslel?
Rodiče nám vštěpovali zvyky, jako je čištění zubů a stříhání nehtů. Naučili nás správným návykům. V rodinách, kde je „sport doma“, je to součást kultury, péče o své tělo se učí odmala. Ale pokud jste nebyli vychováváni v takovém duchu, musíte se to naučit. Je potřeba vytvořit si dobrý zvyk a tím i kulturu a postoj k vlastnímu tělu. Naše tělo je však jen jedno. Budeme s ním celý život a máme povinnost se o něj postarat. V konečné fázi jsme v zájmu společnosti, která extrémně rychle stárne, povinni se udržovat v co nejlepší kondici. Je potřeba si stanovit správné cíle: realistické a zároveň zdravé! Školení by mělo být samozřejmostí, nikoli povinností.
Když mluvíte o cílech – existuje o nich mnoho mylných představ?
Absolutně! Když spolu mluvíme poprvé, většina mých klientů vidí pouze jeden cíl, a tím je jejich ideální nebo „vysněná“ váha. To v žádném případě není správný cíl. Ideální váha je spíše výsledkem komplexního přístupu ke cvičení. S klienty nehubnu, ale chci jim vštípit správné zdravé návyky, které dlouhodobě určitě přinesou kýžené výsledky vyjádřené v kilogramech. Toto je jediný správný přístup. Proto nejprve sledujeme stravovací návyky a následně je společně se speciální aplikací nebo psaným potravinovým deníkem rozebíráme, čímž identifikujeme kalorické bomby, které se skrývají v šuplících prakticky každé kuchyně. Teprve pak při určité míře pohybu jíme správným způsobem, abychom změnili a přetvořili tělo co nejblíže metabolickému optimu. Cílem je optimální tělo a pohoda, nikoli optimální váha. Vše tedy ve správném poměru. Stravovací návyky svých klientů zásadně nikdy neměním, ale snažím se jim porozumět a jen je přizpůsobovat – jak životnímu stylu, tak všem dalším faktorům. Mnohokrát nelze věci změnit přes noc; jsou to velmi dlouhodobé procesy. Hubnutí je naprosto zbytečné, nemá smysl se tím trápit.
Mnoho lidí se obává, že posilování bude příliš svalnaté, zejména ženy. Je to jen další mýtus?
Každému, kdo si to myslí, nabízím jednoduchý experiment s pozorováním lidí, kteří jsou v posilovně, a jejich fyzických vlastností. Mnoho z nich téměř okamžitě zjistí, že ti, kteří hýbou váhou, tedy závažím, vypadají lépe a jsou rozhodně méně „tlustí“ než ti, kteří z principu dělají jen kardio. V žádném případě to nelze úplně zobecňovat, ale často tomu tak je. Vyšší procento svalové hmoty = větší potřeba energie = méně tuku. Vzorec je extrémně transparentní a logický. Proto lidé, kteří cvičí na strojích se závažím, mají obecně lépe tvarovanou postavu. Vše samozřejmě závisí na tisíci a jednom faktoru. Primárním faktorem je určitě genetika, kterou nelze ignorovat. Je potřeba si také uvědomit, že vybudovat kvalitní svalovou hmotu je náročnější než shodit pár kilo. Strach z přílišného svalstva je tedy zcela zbytečný.
Jaká je spolupráce s vámi jako osobním trenérem?
Primární je analýza situace mého klienta. Nejvíc mě zajímá, kdo to je. Zajímá mě, jaký je její život obecně, jaké má každodenní návyky. Žádný z mých klientů není jen klient. Poté vždy používám jedno z nejmodernějších měření, tzv. bioscan, který analyzuje všechny segmenty těla a pomocí kterého klient nejprve získá základní kondici a poměry mezi hmotností, tukem, metabolickou spotřebou kalorií atd. To je základ pro měření výsledků naší práce v budoucnu. Když po třech měsících znovu rozebereme výsledky práce, pokrok je vidět nejen v kilogramech, ale ve všech proporcích těla. Možná je úbytek hmotnosti jen 3 kilogramy, ale celkové procento tělesného tuku je o 4 procenta nižší. V zásadě to pro mě znamená mnohem víc. Zákazník totiž jasně vidí pokrok ve všech segmentech. V každém případě je to jeden ze základů. Nejvíce se ale počítá, že se vejdou do svých starých šatů. Často je také potřeba nová košile, protože ta stará je příliš malá v ramenou. To, jak se vidí v zrcadle a jak se cítí ve svém těle, pro mě znamená nejvíc. Kilo nahoru nebo dolů, důvěra je to, co se počítá. Následuje rozbor činností a stravovacích návyků a také mikrozměny v každodenních návycích, které je jednodušší zavést než nějaké obecné změny. Takže dávka střídmosti. Následuje cvičební program, který je přesně stanoven pro každého jednotlivce. Je pro mě důležité odhalit, co dělá zákazníka skutečně šťastným, a nabídnout mu to správným způsobem. Proč by někdo dělal cviky na břišní svaly, když je to pro něj nepředstavitelná námaha? Nabízím mu cviky, při kterých sekundárně pracují břišní svaly a teprve když dosáhneme patřičné úrovně, bez větší námahy přecházíme na úzce zaměřené cviky právě na tento segment. Stejného výsledku lze ve fitness dosáhnout mnoha způsoby, ale musíte použít hlavu a snažit se klienta pochopit.
Jaká je hlavní funkce osobního trenéra?
Považuji se za úspěšného v tom, co dělám, kvůli jedné klíčové výhodě. Nestarám se o své bližní. Mýma očima je skutečný kouč někdo, kdo nedává jen rady a nějaké podrobné informace, ale někdo, kdo klienta vezme za ruku a provede ho celým procesem. Někoho, kdo se ji snaží nasloucháním a správným přístupem vést od „daného potenciálu“ ke správným cílům; poradit jí jako profesionálovi a změnit její nesprávná přesvědčení tak, aby pro ni byla dobrá. Samozřejmě je to někdo, kdo při vás stojí i ve chvíli, kdy vykoukne „lenost“ nebo vynechávání tréninku. Tehdy je také důležité být přítelem – někým, kdo slyší a rozumí. Nemluvím o fitness a jídle. Mluvím o životě. Buduji výhradně dlouhodobé vztahy se svými klienty. Všichni se od nich učíme a rosteme s nimi. Každého klienta vnímám jako profesionální výzvu a toto je správná cesta.
Novoroční předsevzetí? Největší chyba?
Novoroční předsevzetí jsou naprosto v pořádku. Když je začneme nastavovat, uvědomíme si a přiznáme sami sobě, že je potřeba změna. A toto vědomí je již napůl cesty k úspěchu. Problém je v tom, že jsme příliš nepředvídatelní a často máme špatné vedení. A právě zde je odpovědnost kondičních trenérů mimořádná. Množství opakování určitého cviku není vždy cestou k úspěchu; vše ostatní do toho musí být zabudováno – skutečné porozumění a týmová práce! Kdysi jsem četl, že rádi přeceňujeme, co můžeme za rok stihnout. A my podceňujeme, čeho můžeme dosáhnout za 10 let. Shrnuto ve fitness stylu: často přeceňujeme, co stihneme za měsíc, což nás snadno demotivuje a podceňujeme postup a výsledky za rok. Jen si toho musíte být vědomi.
