Víte vše o poskytování podpory, útěchy, jak být u toho, když člověk potřebuje rameno, na kterém se může vyplakat. Naučili jste se pozorně naslouchat a chápat problémy druhých lidí. Naučili jste se sdílet svůj čas, energii a pozornost – s ostatními. A teď se divíte, jak to, že i když jste někomu dali všechno – sebe, své srdce i lásku, že mu to nestačí. Proč?
Vaše mysl je nepořádek. Nevíte, co neděláte správně. Jak, proč, když jim dáte vše, co můžete.
Přemýšlejte o tom, možná lidé v lásce přijímají jen to, co potřebují, a nejsou ochotni přijmout víc než to. Možná ani ne nevědí, jak vrátit lásku, protože nevědí, jak to přijmout.
Budete někdy schopni dát někomu přesně to, o co žádá?
Naučíte se nastavit hranice? A pokud se omezíte na tyto limity, můžete stále být tím, kým jste? Pokud v lásce nedáš vše, co máš a co znáš, kým budeš? Budete se cítit zklamáni, když někde uvnitř cítíte, že nedáváte dost?
Nejde o to, co je moc a co je málo, nejde o dávání a přijímání, ale o odpovědnost směny. Pokud tomu dáte všechno, velmi rychle se ocitnete v pozici, kdy uděláte všechno – uděláte veškerou emocionální práci, převezmete všechnu lásku a zodpovědnost za vztah.
V této nerovnováze se druhý člověk vzdaluje. Je frustrovaná, protože nemůže a nemůže vrátit to, co jí dáváte. Cítí se špatně. Vaše dávání jí nějak bere zodpovědnost za její dávání, její přítomnost a její investici do vztahu. Její příspěvek do vztahu. Zdá se, že vztah vytváříte pouze vy. Bez nich.
Hranice vás neomezují
Hranice vám připomínají, že jste zodpovědní za určité věci a že to začíná po této hranici odpovědnost jiné osoby. Mají rozvíjet respekt ke schopnosti druhé osoby převzít odpovědnost a trpělivost nechat ji, aby to dělala svým vlastním tempem a vlastním způsobem.
Jste zvyklí vždy pomáhat, poskytovat podporu a porozumění, dělat různé věci, které usnadňují život ostatním. Tím je však připravujete o zkušenost s rozšiřováním vlastních hranic, o vlastní odpovědnost za investice do vztahu. Tak proč se obtěžovat, když už to děláte?
Proč ti, kterým tolik dáváš, za to nejsou vděční
A proč se stahují a distancují, místo aby tě zbožňovali? Pozorujte sami sebe a vnímejte svou zranitelnost. Dáváte, protože to tak cítíte. Cítíte, jak je to pro někoho těžké a nesnesete pocit, že někdo trpí, chcete mu pomoci. Pokud však pro ně chcete udělat vše, nejedná se o skutečnou pomoc a podporu. Pomozte jim vyrovnat se s jejich problémy a krizemi. Vidíte, co tohoto člověka trápí, a víte, co musí udělat, ale nemůžete to udělat za něj, ani ho k tomu nemůžete přimět.
Musíte mít trpělivost a důvěru, musíte jí dát každou šanci, aby to zkusila. Musíte počkat, až vás požádá o radu, analýzu, vedení, pomoc. Když se někdo zeptá, je také schopen to přijmout. Ne předtím.
Když jasně cítíte, že vás hranice nezdržují, ale dávají vám svobodu, pocítíte úlevu a bude snazší navázat správný vztah založený na dávání a přijímání.
