Potíže, které celý život nezpracujeme, mohou vyústit i ve vztahové problémy.
Problémy ve vztazích – jako je konflikt ve vztahu – mohou být důsledkem obrany proti nepříjemným pocitům, které nás přepadají. Ať už je to smutek, osamělost,... Jak často dovolujeme, aby nám tyto těžkosti bránily v autentickém spojení?
Na webu Psychology Today zveřejnili obsáhlý článek o tom, jak těžkosti, které snášíme po celý život, mohou přispět k problémům ve vztazích. Každý člověk přináší do vztahu své vlastní vjemy, interpretace a zkreslení. Ty často vycházejí z nevyřešených útrap resp traumata z minulosti. V důsledku toho ovlivňují i naši současnost. Existuje mnoho způsobů, jak nevyřešené trauma, často skryté, může utvářet naše vztahy.
Často promítáme minulost do současnosti. Většina z nás si to uvědomuje jen částečně, ale vývojové zkušenosti formují to, jak chápeme současnost, jak přemýšlíme o vztazích a o sobě, co si dovolíme myslet a cítit atd. Nevědomě se naše vnímání toho, co se děje, utváří na základě očekávání a zkušeností z minulosti. Lidé, kteří s námi souhlasí, jsou idealizováni a přitahováni k nám, zatímco ty, kteří se nás ptají a vzdorují, nechceme vždy mít kolem sebe.
Lidé mohou mít problémy s rozpoznáváním, protože nedokážeme oddělit minulost od přítomnosti. Součástí obranného systému je, že si nejsme vědomi toho, co děláme. Uvědomění si často skrytých obranných procesů, které fungují za účelem udržení bezpečnosti za každou cenu, je často doprovázeno strachem z destabilizace nebo nejistotou, zda je změna možná.
Problémy ve vztazích a vlastní identita
Promítání do druhých nám ušetří výzvy a potíže spojené s sebepoznáním. Nepříjemných částí sedačky se zbavíme tím, že je přesuneme na jiné, a tím 'vyřešíme' případnou záměnu v dobrém a špatném. Vše tedy můžeme vnímat buď jako dobré, nebo špatné, přičemž si neuvědomujeme, že nic není pouze černé a nic není pouze bílé. Realita bývá složitá, vyžaduje komplexní rámec a kapacitu pro kontemplativní zkušenost.
„Dysfunkce v současnosti bude přetrvávat, dokud nebudou minulé a současné problémy řešeny po částech a integrativně. Dysfunkční jednání, vzorce obviňování a ubližování založené na projekci a štěpení zmizí pouze tehdy, když oddělíme minulost a budoucnost, co je založeno na hrozbě a traumatu a co ne. Jediný způsob, jak někoho skutečně poznat, je přesčas. Pokud nezpomalíme a nezachytíme všechny své stránky, nebudeme o věcech přemýšlet konstruktivně a nedáme prostor emocím, aby nás vedly. Může chvíli trvat, než se emoce vynoří, zvláště pokud jsme se kvůli traumatu vyhýbali pocitům nebo jsme úplně otupělí,“ uzavírá psychiatr Dr. Hilary Brenner Grantová.
