Život je krásný, ale také velmi nepředvídatelný. Příliš často to považujeme za samozřejmost. Stop. Podívejte se kolem sebe a na sebe, protože zítřek není zaslíben.
Zapomínáme se zastavit a přivonět ke květinám. Zapomínáme poslouchat vítr. Zapomínáme se dívat na krásné nebe. Zapomínáme si užívat společnost našich mazlíčků. Zapomínáme se usmívat na cizí lidi. Zapomínáme se radovat z jednoduchých věcí. Zapomínáme oslavovat život. Zapomeňme prostě být. To si neuvědomujeme zítřek není slíben.
Jednou z našich největších chyb je zapomenout na tu naši říct svým blízkým, jak moc pro nás znamenají. Přemýšlejte o tom. Kdy jste se naposledy otevřeli a řekli blízkým přátelům nebo rodině, jak jste vděční, že je máte ve svém životě?
Pokud to bylo před deseti minutami, jsi v pořádku. Ale jestli si nepamatuješ, tak tohle je tvůj budíček.
Zítřek není slíben
Žijeme ve velmi stresujícím, chaotickém a zrychleném životě. Neustále někam spěcháme. Bez ohledu na to, jak moc chceme zpomalit, jsme v neustálém závodě s časem. Jsme stále v pohybu a děláme tisíce věcí.
Někdy je těžké dát si pauzu a jen tak dýchat. To by však nemělo platit. Nesmí se stát naším břemenem.
Musíme být dostatečně silní, abychom se osvobodili od života, který nás dusí, a to jednoduše existujeme v přítomném okamžiku. Potřebujeme se osvobodit z klece, do které jsme se dali, a začít si všímat krásy kolem nás.
Musíme se naučit radovat se z maličkostí. Musíme si najít čas sami na sebe. Musíme si uvědomit, že každá minuta promarněná negativitou nás stojí život. Musíme začít žít svobodněji. Musíme začít dýchat. Musíme se začít rozhodovat od srdce.
Musíme především začít hluboce milovat. Musíme osvobodit svá srdce od strachů a ponořit se do pocitů. Lásku musíme cítit v pravém slova smyslu a prožívat ji v celé její velikosti. Musíme být ochotni dávat, aniž bychom za to něco očekávali. Musíme tu být pro ty, kteří nás milují.
Protože zítra není slíbeno.
