městský časopis Slovinsko

Ve zdravém těle zdravý duch. Není to nic nového a není žádným překvapením, že se stresem mnohem lépe vypořádáme, když je naše tělo v dobré kondici. Problém je, že si (až) často nedáváme to, co opravdu potřebujeme, ať už spánek, jídlo nebo čas pro sebe, což je také opravdu čas, kdy se věnujeme sami sobě a zotavujeme se z nabitého programu.

Je září. Čas na nové začátky. Pro mě osobně ještě dříve než o nějaký ten leden. Proč? Léto je za námi (no, možná se teploty v době vzniku editoriálu stále pohybují na sladkých třicítkách). A když léto skončí, když hnědé opálení získané na plážích světa vybledne, tehdy vím, že je to skutečné. Že už není tak málo prodloužených víkendů, že nejsou hromadné dovolené, že už není „dnes bych pracoval z domova“, že už není volno z tištěného vydání našich médií, že je potřeba myslet neotřele a realizovat nápady, ale ne jen je uložit někde vzadu v hlavě (nebo kdekoli, kde je to skutečně uloženo).

co je domov? SSKJ ho definuje jako místo, dům, kde někdo trvale bydlí, odkud pochází. Ale domov je mnohem víc.

»Spanec je boljši kot žganec,« pravi stara ljudska modrost in strokovnjaki ji ne oporekajo. Človek naj bi tako dnevno potreboval od 7 do 8 ur spanja. In zgolj 14 dni s po šestimi urami spanca naj bi bilo dovolj, da se naše telo začne vesti, kot da bi imeli v krvi 0,1 promila alkohola (vir: AsapSCIENCE).

Kako zelo si za božič želim snežink. To bi bilo tako pravljično! In čeprav je to bilo pred nekaj leti pravilo, je danes ne le izjema, ampak znanstvena fantastika. Snežilo bo pred in po praznikih, snežilo bo za veliko noč in celo za prvi maj, ne bo pa snežilo za božič. Ampak ne bom obupala. Božič je znan po čudežih.

Dovolite mi, da vam najprej zaželim srečno novo leto (saj veste, nikoli ni prepozno oziroma bolje pozno kot nikoli). Naj bo novo leto nov začetek, tudi če se obenem zavedamo, da vsega, kar smo si obljubili, pač ne bomo izpolnili.

Řeknu to hned: Miluji Londýn! Pro mě je to město nesčetných příležitostí, fascinujících pulzů různých kultur, mohutné historie s nádechem aristokracie, město přátelských lidí, červených dvoupatrových autobusů, muzeí a galerií, literatury, po které toužím, božských restaurací , město hudby a módy. Má vše, co chci, má vše, co hledám.

Jaro je období, kdy uklízíme. Uklízíme si skříně, uklízíme domov, uklízíme své okolí, možná i čistíme myšlenky a ducha.

Napadlo vás někdy, že designéři vlastně utvářejí náš každodenní život, že jsou neustále přítomni v našich životech? Naše smartphony, hodinky, brýle, šperky - někdo je vytvořil a postaral se o každý detail a pak proměnil naše gadgety v něco nepostradatelného. Interiér našeho auta, naše boty, oblečení, židle a stoly – prakticky vše, co vlastníme a používáme, někdo s láskou navrhl a vyrobil.

Už jste zaznamenali změnu? Je to tak, předělali jsme vaši oblíbenou městskou pozornost. Proč? Abyste si náš obsah užili ještě více a získali inspiraci pro svá městská dobrodružství. Zavedli jsme sekci fetiš, kde najdete každý měsíc něco drzého, nového, krásného a hedonistického. Nebojte se, stále vás budeme informovat o dění ve městě, o nových zastávkách pro labužníky, o technologických a mobilních novinkách a módních a kosmetických trendech, jen to všechno bude od nynějška zářit trochu jinak.

V létě se vše zpomaluje. Stále musíme vydělávat peníze, abychom přežili, práce se úplně nezastaví a během této doby upřednostňujeme život. Zelené plochy nás volají, plány jsou uvolněnější, vitamín D nás dělá šťastnými.

V těchto dnech věnuji své myšlenky tisku. Víceméně mě k tomu nutí situace, ve které se taková média nacházejí, a také zpráva či zjištění, že jedno z mých oblíbených tištěných médií, British Shortlist, již nevychází.