Už nebudu čekat, až odpovíš na mé zprávy. Už se nebudu dívat na svůj telefon a čekat, až se ozveš. Jestli nechceš mluvit, nebudu tě nutit. Nemůžu tě nutit.
Nebudu vám znovu posílat záložní zprávu, pokud jste neobdrželi první. Já vím že jsi.
Už tě nebudu trápit tím, proč neodpovídáš. Přijme to a bude pokračovat ve svém životě. Vím, že jsem tento kolotoč emocí měla zastavit už dávno, ale nevěděla jsem, jak se dostat z bludného kruhu myšlenek, které říkaly poslat, poslat, poslat.
Zajímalo by mě, proč? Hned bylo jasné, že mě ignoruješ. Proč jsem si myslel, že tě moje slova vylákají z doupěte nevědomosti.
Mám v hlavě dost jiných myšlenek. Nemám čas přemýšlet o tom, proč jsi mě ignoroval.
Teď, když konečně vidím skutečný obraz, Vidím své chyby.
Vidím, že jsem se ti přizpůsobil. Když jsi zavolal, okamžitě jsem změnil své plány a závazky, jen abych mohl být s tebou. Nikdy jsi nebyl.
Teď vím, že jsem tě měl odmítnout, kdybych měl náročný den. Už bych se tolik nesnažil udělat si na tebe čas. Zejména proto, že jste plány několikrát zrušili. Nedám ti další šanci mě zklamat.
Přestanu hrát hry s tvou myslí. Pravděpodobně nebudete ničemu rozumět, protože jste zvyklí, že ode mě dostanete vše, co chcete, aniž byste na oplátku něco nabízeli. Stop. Buď se mnou nebo odejdi.
Konečně jsem se zbavil pocitu, že se mnou není něco v pořádku, protože jsi mě poslední dobou ignoroval. Pořád se vracíš. Znovu a znovu, abyste naplnili své ego.
Nebudu se znovu zabývat myšlenkou na tebe, protože jsi nikdy neprojevil ani špetku vděčnosti, že jsme, ať jsme byli cokoli. Chci být s lidmi, kteří mě povzbuzují, ne ponižují.
Už se nespokojím s méně, než si zasloužím. Já možná nechci. Nechci slyšet výmluvy. Buď jsme spolu, nebo nejsme. Žádná střední cesta neexistuje.
Ukaž své pocity nebo se dívej, jak odcházím. Už nemám trpělivost zjišťovat, co ode mě chceš. Nechci si hrát na čtenáře myšlenek. Už nebudu zálohou. Už nebudu druhé housle.
Víš, kde jsem, co cítím, kdo jsem. Není nic jiného, co bych vám mohl říct nebo dát. Konečně jsem volný!
