Proč se Norsko stalo vedoucí zemí pro elektromobily?

Všichni si tiše uvědomujeme, že se blíží velký obrat. Že nás příroda nutí jednat, že jsme překročili práh, kde musíme jednat co nejdříve. Globální oteplování je fakt! I proto je na místě otázka, jak se vlastně přechod na zelenou e-mobilitu daří těm, kteří jsou zde považováni za nejlepší. Ověřili jsme si tedy, jak Norové přecházejí na kulturu elektrické mobility. A zjistili, že nejde jen o jednotlivá opatření, ale o závazek k dlouhodobému cíli, který je především nadpolitický a konsensuální. Elektromobilita samozřejmě není odpovědí na globální oteplování. Všichni to víme. Představuje malou část komplexního přístupu ke globálnímu obratu k zelené. A ta část, která "nejvíc" svědí nebo nějakým způsobem bolí a zároveň je nejviditelnější a také viditelná. Elektromobil na silnicích slovinských měst je připomínkou budoucnosti, a proto musíme tato auta akceptovat. Na rozdíl od toho, co děláme dnes. Jak to dělali Novežáci, kteří vedou ve-mobilitu?

• Přechod na elektromobily
• Kdy budeme jezdit elektromobily?
• Zelený přechod

Norský parlament si stanovil národní cíl, že všechna nová auta prodávaná v roce 2025 musí být bez emisí – tedy elektrická nebo vodíková. Do konce roku 2020 jich bylo více než 330 000 registrovaných bateriových elektromobilů (BEV). Bateriová elektrická vozidla měla v roce 2020 většinu, a tedy vynikající 54% podíl na trhu. Rychlost přechodu úzce souvisí s politickými nástroji a širokou škálou nefiskálních pobídek. Navíc jsou i velmi praktické. A docela každý den.

Podíl prodejů elektromobilů se roky zvyšuje 2021 uzavřeno v 64,5 procenta – což je samozřejmě nový norský rekord. Rok 2021 byl rokem, kdy se elektromobily skutečně prosadily v prodeji nových aut, přičemž v některých měsících elektromobily předběhly 70% podíl na trhu. Prosinec skončil na 67 procentech a rekord byl vytvořen v září s 77,5procentním podílem elektromobilů na prodejích nových aut.

Současná norská vláda rozhodla, že pobídky pro auta s nulovými emisemi ponechají v platnosti do konce loňského roku. V roce 2022 budou pobídky revidovány a upraveny souběžně s vývojem trhu. Osvobození od DPH pro vozidla s nulovými emisemi v Norsku schválil dozorový úřad ESVO (ESA) do konce roku 2022. Slovinsko jde v těchto šlépějích také – ale ne tak statečně – pouze pro firmy a zdaleka ne tak obecně jako Norsko . Pro seriózní přechod budeme potřebovat více odvahy a vize. A spousta běžných a souvisejících kroků a opatření.

Mnoho výhod pro řidiče elektromobilů – o 50 procent levnější služby související s e-mobilitou

Od roku 2017 mohou Norové, kteří jezdí elektromobily, využívat pruhy pro autobusy a mají nárok na bezplatné obecní parkování. Také ceny obleků a mýtného pro 50% jsou nižší než u aut se spalovacím motorem. Pravidlo maximálního parkovného 50 % na veřejných parkovištích pro auta s nulovými emisemi očekává řada obcí již v roce 2019. Množství opatření tak prosazuje a mění mentalitu národa, která krok za krokem vidí výhody zeleného přechodu. Bez těchto malých povzbuzení není úspěch možný. Problematiku je potřeba vidět každý den v praxi. A musí trochu odměňovat a trochu trestat.

Výborná infrastruktura pro nabíjení elektromobilů

Pro delší cesty však musí být vytvořena dobře organizovaná dobíjecí síť. A tady se Norům hodně povedlo. I když majitelé elektromobilů nabíjejí převážně doma a nepotřebují rychlé nabíjení každý den, cítí, že je nezbytné mít možnost rychlého nabíjení, když je potřeba. Za službu rychlonabíjení jsou tehdy ochotni zaplatit vyšší cenu. V průměru třikrát více, než platí doma za elektřinu. Ale to jim nevadí. Norům je jasné, že do budoucna budou delší cesty autem o něco více plánovat. To znamená, že si zarezervují nabíjecí stanici a ta na ně bude čekat v určitou dobu a na určitém místě. To je součástí změny kultury e-mobility. A něco, co je zcela normální, když přejdeme na elektrickou mobilitu. Faktem přitom je, že majitelé elektromobilů si svá vozidla většinou dobíjejí doma. Zřídka na veřejné infrastruktuře.

Do roku 2017 spustila norská vláda program financování na zřízení alespoň dvou rychlonabíjecích stanic každých 50 km na všech hlavních silnicích v Norsku. Rychlodobíjecí stanice byly úspěšně vybudovány na všech hlavních silnicích v Norsku. A tento program pokračuje. Samozřejmě existují i pobídky v soukromém sektoru. S tímto množstvím aut samozřejmě bojují i firmy, aby si z nich energii „nalilo“ co nejvíce zákazníků.

Norský daňový systém pro automobily

Obecným signálem většiny politických stran je, že by vždy mělo být ekonomicky výhodné volit auta s nulovými a nízkými emisemi před auty s vysokými emisemi. Je to základní vodítko. A pokud máte tento cíl před sebou, můžete vytvořit legislativu, která půjde směrem k tomuto druhu cíle. A samozřejmě mnohostranné. Částečně je toho dosaženo prostřednictvím základního principu „znečišťovatel platí“ systému zdanění automobilů. Vysoké daně na automobily s vysokými emisemi a nižší daně na automobily s nízkými a nulovými emisemi. Uvalením daní na znečišťující automobily lze pobídky pro automobily s nulovými emisemi financovat bez ztráty daňových příjmů. Nativním způsobem. Norové daňovou legislativou vyrovnávají ceny klasických vozidel s cenami elektromobilů. Takže Volkswagen Golf poháněný elektřinou stojí stejně jako Volkswagen Golf, poháněný spalovacím motorem.

Norský parlament rozhodl o cíli, že všechna nová auta prodaná v roce 2025 musí být vozy s nulovými emisemi. Jedná se o velmi ambiciózní, ale se správnými politickými opatřeními dosažitelný cíl. Parlament dosáhne tohoto cíle spíše prostřednictvím posíleného systému zelených daní než zákazem automobilů se spalovacím motorem. Ty sice zůstanou, ale budou extrémně drahé, případně znovu zdaněny každý rok při registraci.

Norská společnost mění pohled na mobilitu, stejně jako my pomalu měníme pohled na kuřáky. Řídit auto, které není zelené, prostě není zdravé a civilizované. Ještě méně odpovědný vůči společnosti.

Daňový poplatek pro všechna nová auta se vypočítává pomocí kombinace hmotnosti, emisí CO2 a NOx. Daň je progresivní a velká auta s vysokými emisemi jsou velmi drahá. V posledních letech byla daň z nákupu postupně upravována tak, aby se více zaměřila na emise a méně na hmotnost.

Následující příklad porovnává model EV s podobným benzinovým modelem a jednoduše ilustruje, jak norský daňový systém umožňuje, aby byla elektrická vozidla na trhu konkurenceschopná. A proč je takový model prakticky možný ve všech zemích?

Volkswagen Golf vs Volkswagen e-Golf

Vzhledem k progresivnímu daňovému systému je nákup většiny modelů EV levnější ve srovnání s podobným benzínovým modelem, i když dovozní cena za EV je mnohem vyšší. To je hlavní důvod, proč je norský trh EV tak úspěšný ve srovnání s jakoukoli jinou zemí.

Norská cesta k elektrické mobilitě v historii:

• Žádné daně z nákupu/dovozu (1990-)
• 25% osvobození od DPH při nákupu (2001-)
• Žádná roční silniční daň (1996–2021). Snížená daň od roku 2021. Plná daň od roku 2022.
• Žádné poplatky na zpoplatněných silnicích nebo trajektech (1997–2017).
• Až 50 % celkem za lístky na trajekt na elektrická vozidla (2018-)
• Celkem maximálně 50 % na zpoplatněných silnicích (2019)
• Bezplatné městské parkoviště (1999–2017)
• Lokálně byl zaveden poplatek za parkování EV s maximálním stropem 50 % plná cena (2018-)
• Přístup k pruhům pro autobusy (2005-)
• Nová pravidla umožňují místním úřadům omezit přístup vozidel k EV přepravujícím pouze jednoho nebo více cestujících (2016)
• 50 % snížená daň na firemní vozidla (2000-2018). Snížení daně z firemních vozidel sníženo na 40 % (2018–) a 20 % od roku 2022.
• Osvobození 25 % DPH na leasing (2015)
• Daňová náhrada za výměnu nákladních vozidel za vozidla bez emisí (2018)